Když se loučíme s někým, s kým se máme rádi, tak si předáváme, co nás může i nadále spojovat. Ježíš to dělá stejně. Jeho dárky a vzpomínky jsou však trvalejší: láska, pokoj, radost. A jsou cennější také proto, že pokud je rozdáváme druhým, zase se k nám vrací, a Ježíše nám zpřítomňují. Abychom na to nebyli úplně sami, tak...
Ježíš, když byl zrazen Jidášem, dal jasné poselství: ty, které nám Bůh svěřil, máme milovat, ať se nám děje cokoliv.
Minulý týden Ježíš žádal Petra, aby pásl Jeho ovce. A dnes, o neděli Dobrého pastýře, znovu slyšíme o ovcích. Ježíš tohle přirovnání používal často — možná proto, že tehdejší lidé dobře věděli, co znamená být pastýřem i co znamená být ovcí. Dnes už s ovcemi většina z nás osobní zkušenost nemá, a tak nám může být ten obraz vzdálený.
"Jdu na ryby." Říká Petr a další ho následují. Učedníci neví, co dělat. Proto se vrací k tomu, co znali předtím, než potkali Ježíše. Ale rybaření se jim nedaří.
Učedníci měli strach. Zažili, co nečekali, báli se blízké budoucnosti. Byli spolu, chyběl jen Tomáš. Zamkli dveře, aby byli před nebezpečím aspoň trochu v bezpečí. Najednou ve svém středu uviděli Ježíše. Báli se, ale strach jim nespoutal oči (viděli Ježíše) a nespoutal jim sluch (slyšeli Ježíšova slova). Svůj zážitek s Ježíšem však nedokázali...
