V pondělí 30. března 2020 ve 23.45 v Charitním domově ve Staré Boleslavi odevzdal svou duši Pánu fr. Jordán Jaromír Vinklárek OP. Zemřel ve věku 95 let, 69 letech řeholních slibů a 55 letech kněžství. Byl posledním dominikánem české provincie, který vstoupil do řádu před násilným přerušením řeholního života v roce 1950. Vynikal velkou horlivostí o spásu duší v době komunistického pronásledování i za nově nabyté svobody.
R. I. P.
Zveme vás na návštěvu. Přečtěte si, jak u nás vypadá život zpoza roušek
Učím na celkem malé střední škole. Nemáme vlastní kuchyň ani jídelnu, na obědy chodíme přes cestu do velké základní školy. Tam, ještě před pár dny, sedávala číča u dveří do ZŠ, kde si s ní hrávaly děti, a kočka vždycky držela, nechala se mazlit od kde koho a spokojené byly děti malé, velké i „dospělé“, včetně kočky. Číst celý článek
„Doba koronavirová“ nám utišila Prahu a s ní i náš dům. Normálně se v našem domě ve školním týdnu pohybuje 83 studentek středních škol, které jsou zde ubytované v domově mládeže a kterým se snažíme nabízet smysluplné trávení volného času. Ale teď tu studentky ani většina zaměstnanců není a ani z důvodu karanténních opatření být nemohou. Číst celý článek
„Nechápu tajemství milosti – vím jen, že za námi přijde tam, kde zrovna jsme, a nedovolí nám zůstat tam, kde nás našla.“
Myslím, že stejně jako já se i vy každé ráno budíte s otázkou, kolik dalších duší se v korona-virové pandemii ztratilo, jak dlouho budeme ještě v karanténě, kdy se budeme moci vrátit k „normálnímu“ způsobu života, kdy věda najde lék. Je kolem nás tolik nejistot a tragedií. Připadá nám to přinejmenším neskutečné, zdá se, že ani nemáme šanci to všechno pojmout. A přece nám něco sotva postřehnutelného říká, abychom se občas zahleděli hlouběji; abychom si uvědomili ty prosté a zároveň mimořádné projevy laskavosti, o kterých se moc nemluví a které jsou ohromujícím svědectvím propojenosti celé naší lidské rodiny; abychom si – když nám teď na severní polokouli začíná další jaro – uvědomili dar Stvoření a přírody; abychom si víc všimli, jak potřebujeme jeden druhého, jak potřebujeme Boha. Možná se nám toto období nechtěného ticha a temnoty zdá ohlušující a neplodné. Ale přece právě v tichu…, v temnotě... probíhá zrození, ticho a temnota jsou potřebné k růstu i k dosažení plné zralosti.
Kázání otců dominikánů pro čas nouze. Každý den tak může Boží Slovo přijít i k Vám.
Sledujte na youtube:
.png)
Úvaha otce Štěpána M. Filipa OP pro období, kdy je možnost přijímání svátostí omezena. Zvláště o duchovním svatém přijímání a odpuštění hříchů v době stavu nouze.
Ke shlédnutí na youtube
Milá návštěva střelických skautek. Učily sestry vázat uzel dobrého skutku, zpívaly jim a povídaly o kroji a ptaly se na hábit a přinesly dáreček. Toto vše je trochu zachyceno na fotkách, nahlédněte do naší fotogalerie.
Postní doba nás vede mimo jiné i k tomu, že se stále musíme učit být s druhými, naslouchat jim, dívat se na ně nepředpojatýma očima, vytvářet pro ně prostor, aby se mohli stávat tím, kým mají být. A takto se i my, obohaceni o zkušenost s druhým, stáváme tím, kým jsme povoláni být. Zveme vás do jedné takové "školy" – vyrážíme na cestu postní dobou s kardinálem Charlesem Journetem, která je pro vás připravená na fb stránkách našeho řádového nakladatelství Krystal OP. Budeme rádi, když poputujete spolu s námi, a věříme, že neodejdete s prázdnou.
Viděli jste živé vysílání TV Noe z naší školy z Bojkovic? Ne?
Doporučujeme sestřih (stopáž 9:00 – 31:00).
A vydržte až do konce na ukázku improvizace!
Drazí bratři a sestry dominikánské rodiny,
když vstupujeme do roku Páně 2020, mějme na paměti blížící se oslavu osmistého výročí Dies Natalis našeho svatého otce Dominika.
Fr. Bruno Cadoré oznámil ve svém dopisu ze dne 6. srpna 2018, že „budeme oslavovat výročí úmrtí sv. Dominika během jednoho roku
počínaje 6. lednem 2021 a konče 6. lednem 2022“.
Téma tohoto jubilea zní U stolu se sv. Dominikem a je inspirováno Mascarellovým stolem, na němž byl vytvořen první portrét sv. Dominika krátce po jeho kanonizaci. Takto oslavíme sv. Dominika ne jako světce osamoceného na piedestalu, ale jako světce radujícího se ze spolustolování se svými bratry, které shromáždilo stejné poslání kázat Boží slovo a sdílet Boží dar pokrmu a nápoje.
2020
Svatá Zdislava proslula ctnostným životem v manželství a obětavou mateřskou péčí o své čtyři děti. Její křesťanská láska ji však vedla ještě k dalším dobrým skutkům za hranicemi vlastní rodiny. Především jí leželo na srdci utrpení nemocných. Znala léčivou sílu různých bylin, ale také dostala od Pána charisma uzdravování. Díky tomu mohla účinně pomáhat lidem, kteří trpěli rozličnými chorobami. Ošetřovala je, modlila se nad nimi i s nimi a vyprošovala jim uzdravení, které mnohdy bylo zázračné.
S manželem Havlem nechala pro nemocné postavit v Jablonném v Podještědí špitál a spolu s bratry dominikány zde pacientům sloužila. O tom, jak Bůh skrze Zdislavinu službu vrátil nemocným zdraví i život, píše Dalimilova kronika. Některé ze Zdislaviných zázraků jsou zachycené na 24 barokních obrázcích z roku 1630 v refektáři kláštera v Jablonném. I dnes je řada lidí, kterým Bůh vrátil zdraví na přímluvu naší obětavé ošetřovatelky nemocných.
fr. Pavel Mayer OP
V roce 1907, kdy byla Paní Zdislava prohlášena blahoslavenou, publikoval Jerome Klapka Jerome povídku Duše Nicholase Snydera. Je to příběh muže se zlou a chamtivou duší, který dostane zázračný nápoj umožňující výměnu duše s jiným člověkem a navíc i tip, že by mohlo být zajímavé na chvíli zakusit radost lidí, které mají druzí rádi. Nicholas neodolá a jednoho ze svých dlužníků, mládence Jana, k výměně duší přinutí.
Najednou Nicholas prožívá radost ze spousty drobností, kterých si dříve ani nevšiml, a napravuje křivdy, které v minulosti způsobil. Ale bolest Kristýnky, Janovy snoubenky, mu nedá spát. Lstí přinutí Jana, nyní hamižného a zlého, aby si duše opět vyměnili. Štěstí mladého páru je úplné a Nicholas pokračuje v konání zla. Naštěstí, jak dodává autor, už jen nemnoho let.
Možná i samotné „člověčí dobro“ Paní Zdislavy by bývalo vystačilo jen pro jednoho člověka, stejně jako člověčí dobro mládence Jana. Jenže Zdislava nepředávala druhým svoje dobro, nýbrž byla prostřednicí šíření dobra Kristova, kterého je dost pro všechny. Utrpení, strachy a bolesti lidí své doby odstranit nedovedla, vydatně však přispěla k tomu, že byly nadlehčovány a projasňovány Kristovým pokojem. Nejen tím, který se šířil přispěním jí samotné, ale i přispěním jejích následovatelů.
Svatá Paní Zdislavo, pomoz nám, abychom i my byli lidem naší doby šiřitelkami a šiřiteli pravého pokoje a Kristova míru.
s. Krista Chládková OP
Minulý rok jsme si připomínali 130. výročí založení naší kongregace. Letos si chceme připomenout
800 let od narození naší hlavní kongregační patronky svaté Zdislavy.
O obrazy a stopy této „Boží ženy“, které zanechává v každém, kdo se s ní potká, se chceme s vámi podělit i my. Číst dál...
Nechť se nebeská sláva Paní Zdislavy rozlije i tady, po celé zemi!
V těchto časech velkého a rovněž nečekaného Půstu nám přinášejí posilu úryvky z knih kardinála Journeta. (Ne)tradiční cesta postní a velikonoční dobou s knihami dominikánského nakladatelství Krystal OP.
.png){kind=small}
|
|
