Zdislavský rok

  2020  

Minulý rok jsme si připomínali 130. výročí založení naší kongregace. Letos si chceme připomenout

800 let od narození naší hlavní kongregační patronky svaté Zdislavy.

Paní Zdislava, matka čtyř dětí, ošetřovatelka nemocných a pomocnice potřebných, je vzývána jako patronka rodin. Hlavní pouť ke svaté Zdislavě v bazilice v Jablonném v Podještědí, kde je pohřbena, proběhne v sobotu 30. května 2020. Ale již nyní můžeme o Paní Zdislavě uvažovat ve vztahu k našemu životu, o moudrém vzoru, věrném přátelství, starostlivé péči, tiché statečnosti, žité víře.

O obrazy a stopy této „Boží ženy“, které zanechává v každém, kdo se s ní potká, se chceme s vámi podělit i my. A proto po celý rok 2020 zde budete nacházet drobná svědectví toho, že Paní Zdislava je v našem světě a v našich životech stále aktivně přítomná.

Nechť se nebeská sláva Paní Zdislavy rozlije i tady, po celé zemi!

Paní

pokory, tichosti a radosti

Lidský život pochází od Boha. Písmo jednoduše říká, že pánem lidského života je Bůh; a Bůh je schopen dát lidský život v okamžik, kdy se ostatní třeba ani nenadějí. A Písmo jde dál a říká, že lidský život nejenom pochází od Boha (je Božím darem), ale dokonce, že lidský život je schopen nést Boží dary. Že může mít poslání od Boha a v jeho síle tady na zemi něco vykonat. Ba i, že to může být něco velkého. (Srov. Lk 1, 68–79)

Všichni toužíme tady na zemi něco vykonat. Ale opravdu přijmout to své, osobní poslání a naplnit jím svůj život nemusí být vůbec snadné a radostné. Ani pro Zdislavu, mladou silnou dívku, bez úhony, nebylo lehké, aby něco takového přijala. Být Paní na Lemberku, daleko od domova, v drsné krajině a náročných podmínkách severních Čech. V momentě, kdy už „mít poslání od Boha“ není pro nás jen teoretická pravda, ale týká se přímo našeho vlastního života, je velmi snadné zapochybovat. Což ukazuje na přirozenou vlastnost lidského života, že sice můžeme mít od Boha poslání, ale jsme slabí. A bez zvláštní Boží pomoci se třeba můžeme i minout cíle.

Co dělat? Snad se učit po vzoru svaté Zdislavy tomu zvláštnímu naslouchání, tichu a modlitbě, které měla pro svou pevnou víru v Boha jaksi sama od sebe, když dokázala nad tím, jak Bůh touží darovat, jak touží, aby jeho dary přišly skrze lidský život nám všem, když nad tím dokázala v tichu uvažovat a rozjímat. V tichu a radosti, byť obklopena a dost možná někdy i zavalena starostmi, které s sebou nesla péče o rodinu a všechny potřebné. Dokázala uvažovat, rozjímat a rozdávat. V hluku světa, ale v tichosti srdce. A v té chvíli její víra nesmírně rostla a živila satečnost.

Tiše se učme a čerpejme z její blízkosti Bohu i nám, abychom na konci pochopili to, co Zdislava pochopila od počátku, to MI, mně konkrétně, z lásky ke mně mi Bůh daroval život, z lásky ke mně mi Bůh dal poslání a schopnost nést Boží dary. Aby se dotkly mého vlastního srdce, které Bůh tak miloval, už když ho tvořil. Kéž nám svatá Zdislava onu radost z obdarování vyprosí.

s. Guzmana Valentová OP