130. výročí vzniku České kongregace sester dominikánek

 

je jistě vhodnou příležitostí k tomu, abychom Bohu slavnostně poděkovali za vše, čím mohly sestry dominikánky přispět k šíření Jeho království mezi lidmi.

Jste srdečně zváni nahlédnout do našeho jubilejního roku i celé stotřicetileté historie. Přikládám malou „ochutnávku“. Jde o novodobé překlady dvou dopisů, jejichž originály se zatím nepodařilo dohledat1, a stručné shrnutí vzniku kongregace.

Zakončím citátem, kterým sestra Jiřina Běhalová OP uzavřela dějiny prvního kongregačního čtvrtstoletí: „Ano, Pane, Tobě jsme se odevzdaly, Tobě důvěřujeme, za Tebou půjdeme, kamkoli nás povedeš.“

 

SM. Krista OP L. Chládková 

generální představená č. 9

 

1Jistá míra podobnosti s Rukopisem královédvorským a zelenohorským není vyloučena.

Aktuality

 

Jarní setkání v Kostelním Vydří

Každý rok se scházíme ke společnému bytí, sdílení, slavení, povídání, jídlu či hraní. Pro letošní setkání jsme vybraly Kostelní Vydří, fr. Antonína OP a téma Formace ke vztahům v malých komunitách. 
-------------------------------------------------------------------------------
Překážky na cestě v rozhodování. Jak je překonat?
Cyklus Hledám povolání pro děvčata od 18 do 30 let.
29.-31.3.2019, Střelice u Brna
------------------------------------------------------------------------------------------------------
Půst a Velikonoce s Timothym Radcliffem

Zveme vás na netradiční cestu nastávající postní a velikonoční dobou. Průvodcem nám bude fr. Timothy Radcliffe OP prostřednictvím svých knih. Proč být křesťan? Jak žít svůj křest a biřmování? Proč chodit do kostela? – Potřebujeme si tyto otázky ještě vůbec klást? Vždyť my to víme, natolik se to stalo součástí našeho života, že nám to připadá zcela samozřejmé. A pomalu nenápadně nám to zevšednělo. Fr. Timothy všechny tyto otázky, všechna tato tajemství vrací do hry, nově je nasvěcuje a ukazuje nám, že budeme-li pravdiví, nikdy nám nemohou zevšednět. Jsou stálým zdrojem úžasu, stále nové, mladé, svěží a vyvádějí nás z našich malých skořápek do obrovského prostoru svobody v Bohu.

Půst není doba zakaboněných tváří a nervních tiků od sebepotlačování. Půst je doba nového rozkvětu naší svobody, nového nadechnutí, setřesení všech hloupých a zbytečných nánosů deformujících naše lidství, doba, jež nás má uvést do pravé křesťanské radosti.

Tak tedy: Vzhůru do Radosti!

-----------------------------------------------------------------------------
Boží plán? Poštou nepřijde...
Pojďme ho hledat společně.
Cyklus Hledám povolání pro děvčata od 18 do 30 let.
Bojkovice 25.-27.1.2019.
-----------------------------------------------------------------------------------------------
Setkání YSOP 2019 v Oslu

První lednový víkend proběhlo již tradiční setkání YSOP (Young Sisters OP – mladé sestry dominikánky) v klášteře Katarinahjemmet v Oslu. Studijní víkend organizovalo DSE (Domnican sisters Europe). Účastnice pocházely z Norska, České republiky, Francie, Irska, Lotyšska, Maďarska, Německa, Nizozemska a Slovenska.

Na téma setkání - Kontemplace a krása – bylo nahlédnuto z několika úhlů. Profesor Gregory M. Reichberg, filozof z Mezinárodního institutu výzkumu míru v Oslu (Peace Research Institute Oslo - PRIO) a nadšenec pro svatého Tomáše Akvinského, poskytl pohled na krásu podle spisů svatého Tomáše Akvinského - zejména vztah krásy k pravdě a dobrotě a rozlišení mezi transcendentální a estetickou krásou.

Fr. Alain Arnould OP (je sociem Magistra řádu pro severozápadní Evropu a Kanadu) představil „školu San Marco“, tedy Fra Angelico, Fra Bartolomeo, Fra Paolo da Pistoia a sestra Plautilla Nelli OP. Další přednáška se zabývala podstatou křesťanského umění a bratr Alan přesvědčoval k otevřenosti pro vyjadřování současných, zejména výtvarných umělců. Sr. Dana Benedicta Pawlowiczová OP, výtvarnice a členka hostitelské komunity, se zamýšlela nad situací kazatele v dnešním světě a hledala paralely procesu tvoření a kázání.

Společně s těmito přednáškami se sestry těšily z vlídné pohostinnosti místní komunity Katarinahjemmet, obohacujících rozhovorů mezi sebou a příležitosti společně slavit liturgii v norštině a angličtině. YSOP doufá, že na začátku ledna 2020 proběhne další setkání, místo bude oznámeno.

---------------------------------------------------------------------------------------------------
Když jsou ŘEHOLNÍCI SPOLU 
 Pořád se jen modlí?
Pořád se musí postit?
Chodí tam jen z nešťastné lásky?
Jsou to jen nepraktičtí knihomolové?
Jsou tam jen samé staré sestry? 
 
Poznejte pravdu, a pravda vás osvobodí :-) srov. Jan 8,32
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Další aktuality najdete na našem facebooku

Rozhovor

 

O studiu a zvěstování dobré zprávy

a důvěře ve studium

 

se s. Václavou OP

 

Jak žít Dominikovou radostí a jakým způsobem předávat naději ve světě, který jí nedůvěřuje nebo na ni zapomněl? Jako lidé své doby tyto krize sice sdílíme, ale naším pravým úkolem je živit v nás samotných i ve druhých naději založenou na pevných Božích slibech života a štěstí. Jako jedno z možných řešení se nabízí studium, které však nemá být pojato jako nástroj k budování kariéry jednotlivce, ale jako naslouchání, odhalování smyslu a inspirace k tvořivosti. Studiem hledáme pro sebe i pro druhé naději, již ale nemůžeme ztotožňovat s neurčitým optimismem ani s rozjívenou veselostí, ale s vírou, že v našich životech lze objevit smysl, nevynucený význam, čekající na odhalení. V době totality se dokola opakoval scénář, kdy ne každý mohl studovat nebo alespoň ne to, co by chtěl. Jednou z výrazně postižených skupin byli i „pobožní“. Přese všechnu perzekuci se ale setkáváme s lidmi, kteří nepřestali toužit po naslouchání a odhalování smyslu života, dokázali najít cestičky k určitým formám studia a v návaznosti na to předávali naději druhým. Takové rysy prosvítají i z životního běhu sestry Václavy.

 

Postupně vám umřela maminka i tatínek. V osmi letech se z vás stal sirotek a musela jste jít do dětského domova. Zní to dost beznadějně, existovala pro vás naděje? Jaké to bylo?

Nerada o tom mluvím, bylo to hrozné. Těsně po válce nebyly ani žádné vychovatelky. Posílali nám čerstvě vystudované učitelky, které se těšily na učení a místo toho dostaly umístěnku do děcáku. Nebyly tím nadšené. Navíc se tam každý rok střídaly, a tak nešlo ani s nikým navázat bližší vztah. Zvlášť, když jsme je museli oslovovat „soudružko“. Byla to vojna. Každé ráno rozrazily dveře a hulákaly: „Dobré ráno, vstávat!“ Kdo se neprobudil hned, tomu strhly peřinu a nohy shodily na zem. I velké děti se tam pomočovaly a vychovatelky na ně potom křičely. Ani si nevybavuji, že bychom měli nějaké hračky. O naději jsem tehdy nepřemýšlela, ale více než padesát let po tom všem jsem potkala jednu kamarádku, se kterou jsem mívala společnou cestu do školy, a ona mi vyprávěla, že jsem ji tehdy zvala do děcáku slovy: „Lído, přišla nová paní kuchařka, ona je strašně hodná a představ si, budeme mít i buchty. Přijď se na ni podívat, abys viděla, jak je hodná.“ Těchto pár vět ji prý provázelo po celý život. Když potom zažívala něco těžkého, vzpomněla si na tato slova a řekla si: „Jsou hodní lidé, musíš se rozhlédnout.“ Nikdy nevíme, jak a kdy se nám může vrátit to, co řekneme. Co z toho třeba dokáže dát druhému naději.

 

Byla jste v té době věřící? Mohla jste ve víře hledat oporu?

Nemohu říct, zda jsem byla, či nebyla věřící. Z domova jsem si to nesla s sebou, ale v prostředí dětského domova mi to vypadlo. Zpočátku jsme na mši chodili povinně, ale se změnami politické situace se zanedlouho nesmělo ani do kostela, ani na náboženství. Několikrát se mnou do kostela potají zašla babička. Vybavuji si, že na prvního máje mě vybrali, abych říkala básničku na tribuně. Báseň se jmenovala Vyzvání na cestu. V jedné sloce stálo: „A nerostou tam palmy a žhavé pinie, tam nezpívají žalmy na počest hostie.“ Najednou mi bliklo v hlavě: „To bylo pro tátu posvátné, nemohu to říkat!“ I přes vyhrožování vyhazovem jsem odmítla. Později mi došlo, jak jsou vjemy z prvních let života obrovsky důležité. Číst celý rozhovor...