Aktuality

Ora pro nobis

12.11.2019 19:00

Co je v Jablonném zajímavého? Co sem táhne poutníky? Čím svatá Zdislava oslovuje?

Toto je jen několik z otázek, které si kladla s. Marie OP, když připravovala uměleckou intervenci pro místní baziliku na Noc kostelů 2019. Pro dominikány je odpověď asi jasná, zvláště pro ty, kteří nějakou dobu v Jablonném strávili.

Já se tam dříve také párkrát ukázala na pouti. Bylo to hezké. Ale co dál? První delší pobyt přišel v prosinci 2018, kdy jsem tam dělala první průzkum pro práci, která byla zároveň mým pilotním projektem doktorského studia teologie a umění na Anglia Ruskin university v Cambridge. Stálých farníků se ukázalo asi 15, bylo po sezóně, nikde nikdo. Strávila jsem ve Zdislavině přítomnosti spoustu času. V tom velkém tichém prostoru baziliky jsem listovala knihami s prosbami o přímluvu (nevím, co by na to řekli při inspekci GDPR) a skoro slyšela hlasy lidí, prosící o obyčejné věci i o zázraky. Lidé Zdislavě svěřovali své radosti i starosti, jako by to byla dobrá rodinná přítelkyně (se známými na vysokých místech). A já si taky říkala, že tahle žena má něco do sebe. Hlavně tu ženskost. A i když to není zrovna v módě, ona pořád frčí.

Číst celý článek

Výtvarná soutěž V srdci Paní Zdislavy

06.11.2019 19:26

Vlastností světců je, že postupem času neupadají v zapomenutí, ale naopak, povědomí o nich i jejich vliv roste. Tak je tomu i u sv. Zdislavy z Lemberka. Prožila na severu Čech jen asi 15 let, zemřela velmi mladá, a přesto se na ni nezapomnělo. Věhlas sv. Zdislavy roste, a to nejen u nás v naší vlasti, ale též v zahraničí, a dokonce i na jiných kontinentech.

Začínáme slavit Zdislavské jubileum – 800 let od jejího narození. Je to krásná příležitost poděkovat sv. Zdislavě za pomoc, kterou prokazuje již téměř osm století. Sv. Zdislava je oslavena v nebi, ale zároveň nás doprovází tady na zemi. Její krása, dobrota a láska trvají.

Jak můžete sv. Zdislavu oslavit? Zapojte se do výtvarné soutěže. 

Více informací...

KDYŽ... se sestry radí

29.10.2019 12:30

Víkend v Bojkovicích, na úpatí Bílých Karpat, kdo by nechtěl?

Pozvání naší generální představené a bojkovické komunity přijalo 15 sester. Pozvání sice mělo ráz porady, ale ve volných chvílích se dá dělat ledasco... Zveme vás do našeho společenství!

Sestra Michaela pro Zpravodaj plzeňské diecéze

25.10.2019 13:33

Sestra Michaela OP, Monika Lokvencová, představuje komunitu sester dominikánek

Sestra Michaela OP pracuje jako pastorační asistentka ve farnosti Plzeň–Bory. Při našem setkání mi představila specifické důrazy mužské i ženské větve dominikánů, vyprávěla také o rozmanitých pracovních úkolech v plzeňské farnosti.

Jsem sestra dominikánka. Do této řeholní rodiny jsem vstoupila mimo jiné díky tomu, že u nás dominikánky působily. Měla jsem možnost navštívit i sestry premonstrátky a věděla jsem o existenci jiných řádů, ale právě dominikánky mě zaujaly nejvíc, zřejmě i proto, že jsem je znala nejosobněji. Seznámíte-li se s určitým řádem, většinou se vám některá z jeho sester věnuje a pro mě byl vztah k sestře, která se mi věnovala, moc důležitý. Díky ní jsem postupně poznávala celé společenství...

Odkaz na Plzeňský zpravodaj, kde byl článek publikován nezkráceně

Další setkání z cyklu Hledám povolání

21.10.2019 09:00

Modlitba?

Sebepoznání?

Sebepřijetí?

Jak na to? Objevujme společně.

Cyklus setkání Hledám povolání tentokrát 15.-17.11.2019 ve Střelicích u Brna.

Setkání dominikánské rodiny 2019

14.10.2019 11:54

130. kongregační narozeniny byly tématem tradičního podzimního setkání dominikánské rodiny, které se uskutečnilo 12. října 2019 v prostorách pražského kláštera bratří dominikánů v Husově ulici. Po mši svaté, celebrované otcem provinciálem Lukášem Fošumem, se zúčastněným otevřel široký prostor pro exkurzi minulostí dávnou i nedávnou i pro sdílení současnosti, pro vzpomínky i podnětné rozhovory, ale zvláště pak pro zakoušení dober jak nebeských, tak pozemských. Zachytili jsme pro vás přednášku s. Vincenty o historii kongregace, kterou si můžete celou poslechnout ze záznamu, a na vše ostatní se můžete podívat skrz okénko fotoaparátu.

 

Setkání dominikánské rodiny 2019

01.10.2019 11:55

Jelikož se nejlépe slaví v rodinném kruhu, budou 130. kongregační narozeniny tématem tradičního podzimního setkání dominikánské rodiny, které se uskuteční v sobotu 12. října 2019 v prostorách pražského kláštera bratří dominikánů v Husově ulici. Po mši svaté, celebrované otcem kardinálem Dominikem Dukou, se zúčastněným otevře široký prostor pro exkurzi minulostí dávnou i nedávnou i pro sdílení současnosti, pro vzpomínky i podnětné rozhovory, ale zvláště pak pro zakoušení dober jak nebeských, tak pozemských. Všichni jste srdečně zváni!

Přihlašovací formulář
 

Slavily jsme 130. narozeniny...

16.09.2019 11:58

... v sesterském kruhu ve Střelicích. Mottem oslav byla slova sv. Petra: Buďte vždy připraveni dát odpověď každému, kdo by vás vyslýchal o naději, kterou máte. (1 Pt 3,15) Slavily jsme ve mši svaté, v přednáškách sester Gabriely a Guzmany, při dobrém jídle, scénkách a radostné zábavě a došlo i na táborák. Podívejte se na fotky.

Budeme ještě slavit...

... v kruhu celé dominikánské rodiny na jejím setkání v sobotu 12. října 2019 v pražském klášteře bratří dominikánů. Program setkání

Dnes je nám 130 let! 12. září 2019

12.09.2019 11:59

Bohu díky!

První kláštery sester dominikánek byly v českých zemích založeny již ve 13. století a fungovaly až do konce 18. století, kdy byly rozhodnutím Josefa II. všechny kontemplativní kláštery zrušeny. O sto let později, na konci 19. století, zatoužilo několik žen žít zasvěceným životem v Kazatelském řádu. Formaci dostaly v rakouském klášteře sester dominikánek v Gleisdorfu. Den jejich návratu do Olomouce-Řepčína – 12. září 1889 – je pro nás dnem založení nového společenství sester dominikánek v českých zemích. Více...

Výročí narození P. Metoděje Habáně OP

03.09.2019 12:01

V předvečer 120. výročí od narození otce Metoděje Habáně OP, v úterý 10. září 2019, se bude v olomouckém klášteře konat vzpomínkový večer na tohoto velkého dominikána.

Začne v 16 hodin modlitbou u dominikánské hrobky na hřbitově v Neředíně. V 16.50 zazní v sále kláštera vzpomínky příbuzných, v 18 hodin bude sloužit mši svatou v klášterním kostele kardinál Dominik Duka OP. V 19 hodin bude mít Petr Macek PhD. přednášku v sále kláštera, při které představí svou novou knihu Metoděj Habáň - učitel, filosof a svědek 20. století, kterou právě vydává naše nakladatelství Krystal OP.

Kongregační radosti 2019

19.08.2019 12:03
Ve středu 7. 8. 2019 při prvních nešporách slavnosti svatého Dominika zahájila ve Střelicích noviciát slečna Klára Špačková. Následující den 8. 8. 2019 zde složila při mši svaté první řeholní sliby SM. Vincenta Vodáková OP a na tři roky obnovila své řeholní sliby SM. Emilie Růžičková OP.

Provázejme naše mladé sestry modlitbou.

Zdislava na Startovači

19.07.2019 12:04

Právě byla spuštěna crowdfundingová kampaň na podporu výstavy o sv. Zdislavě, která byla vytvořena k 800. výročí jejího narození. Expozice je umístěna v klášteře dominikánů v Jablonném v Podještědí a podpořit ji můžete zde:

Budete-li mít možnost osobně přispět jakoukoliv částkou nebo sdílet výše uvedený odkaz se svými přáteli, bude nám to velkou pomocí. Za všechny dobrodince poutního místa svaté Zdislavy je sloužena 2x měsíčně mše svatá. Děkujeme!

Domidom 2019

26.06.2019 12:30
Skvělá atmosféra, která vládla letošním školním festivalem Církevní SŠ ped. a soc. v Bojkovicích, se dá nasát i zpětně. Zkuste to třeba skrze fotografie... (fb)
 

Pouť dominikánské mládeže za svatou Zdislavou

17.06.2019 12:31

Jednou v roce se sejde dominikánská mládež ze všech koutů země, aby společně putovala ke sv. Zdislavě. Užili jsme si báječné společenství a zakusili jsme, jaké to je být na cestě s Ježíšem. Podívejte se...

Ke kořenům II

03.06.2019 12:29

Matka Kazimíra Havelková v roce 1950 konala vizitaci našich klášterů, na které ji zastihlo úřední oznámení, že se má 25. září 1950 dostavit na SÚC. Zde jí bylo nařízeno, aby se sestry deseti našich konventů ve dvou dnech přestěhovaly do Bohosudova...

Vydaly jsme se po stopách sester, které byly v 50. letech 20. století komunistickým režimem poslány do pohraničí, do internačních klášterů a továren. Všechna ta místa jsou od dob internace dost proměněná, ale každé v jiném duchu. Zveme vás do Broumova, Hejnic, Bohosudova a do Kadaně.
 
1 | 2 >>

130. výročí vzniku České  kongregace sester dominikánek...

 

...je jistě vhodnou příležitostí k tomu, abychom Bohu slavnostně poděkovali za vše, čím mohly sestry dominikánky přispět k šíření Jeho království mezi lidmi.

Jste srdečně zváni nahlédnout do našeho jubilejního roku i celé stotřicetileté historie. Přikládám malou „ochutnávku“. Číst dál...

 

SM. Krista OP L. Chládková 

generální představená č. 9

 

S. M. JAROMÍRA Antonie NĚMCOVÁ OP

 
4. generální představená

 

* 8. 2. 1907 Huštěnovice

+ 7. 8. 1995 Střelice u Brna

 

Sestra Jaromíra pocházela z rodiny obdařené čtyřmi dětmi. Otec však padl hned na začátku 1. světové války, v listopadu 1914. Matce zůstalo těžké břemeno starostí o výchovu dětí a péče o velké hospodářství. Posilovala ji víra v Boha a důvěra v Jeho pomoc. Tyto hodnoty vštěpovala svým příkladným křesťanským životem také svým dětem. Zemřela ve věku 53 let v roce 1932. Nejstarší dcera Františka již byla provdaná a právě u ní našli druhý domov bratři Jan a Josef, kteří studovali na bohoslovecké fakultě. Antonie navštěvovala pět tříd obecné školy v Huštěnovicích, čtyři třídy měšťanské školy v Napajedlích a dva ročníky učitelského ústavu v Olomouci-Řepčíně.

 

Léta studií

V červnu 1924 požádala o přijetí do naší kongregace. Od škol. roku 1924/25 ještě studovala jako privatistka na českém arcibiskupském gymnáziu v Praze-Bubenči, kde maturovala 15. 6. 1927. Obláčku měla 27. 8. 1925, první svatou profes složila 28. 8. 1926 a doživotními sliby se zasvětila Pánu 28. srpna 1929. Po maturitě studovala na přírodovědeckě fakultě Karlovy university v Praze a v roce 1933 získala titul doktorka přírodních věd v oboru matematiky a fyziky. Jako profesorka vyučovala těmto předmětům na měšťanské škole a učitelském ústavě v Řepčíně, a to do konce školního roku 1942.

 

Okupace a teror

Za německé okupace byly roku 1942 naše školy zrušeny a sestra Jaromíra byla pověřena vedením domácí výroby lykocelového zboží pro pražskou firmu Dorka. Po skončení 2. světové války a osvobození vlasti mohlo být opět otevřeno naše gymnázium a sestra Jaromíra zde vyučovala a zároveň byla i ředitelkou, a to do března 1949, kdy komunistický teror zestátnil nebo zrušil všechny církevní školy.

 

Nepůjdeme do civilu ani teď, když jsme jen služkami!

Sestra Jaromíra nějaký čas učila náboženství a potom pracovala v internátě, který u nás zřídily státní úřady. Když se v roce 1950 připravoval odsun sester, Akce Ř, byly sestry přemlouvány, aby šly do civilu, že tak zůstanou doma. Sestra Jaromíra však odpověděla: „Neučinily jsme to, když nám bylo nabízeno, že zůstaneme profesorkami na školách, když půjdeme do civilu, neuděláme to ani teď, když jsme jen služkami!“ S ostatními sestrami tak byla v září převezena do centralizačního kláštera v Bohosudově. Pracovala v bavlnářském závodě v Modlanech, pak ve šroubárně ve Vrchoslaví u Krupky. Při třídění sester podle věku se dostala v září 1951 do Broumova. Bylo jí svěřeno vedení Chrámového družstva, později Chrámové služby - výrobny hostií. Tuto funkci zastávala až do roku 1968. Vynaložila velké úsilí, aby výrobu hostií v mezích možnosti zmechanizovala a sestrám tak ulehčila práci.

 

Naděje na obnovu

V červenci 1968 byla na generální kapitule zvolena generální představenou naší kongregace. Na počátku jejího generalátu se zdálo, že zasvitla naděje na obnovu činnosti kongregace. Mohly být přijímány postulantky a v Broumově byl otevřen i noviciát. Ale již v roce 1971 došlo k opětnému zákazu přijímat dorost, a tím zamezen rozvoj.

 

Prozíravá, pokroková, pevná

Matce Jaromíře velmi leželo na srdci vzdělání sester. Usilovala o to, aby byly odborně připraveny především pro katechezi, ale též pro službu v sociálních ústavech. Snažila se o prohloubení řádové spirituality. S generální radou a generální kapitulou v r. 1969 věnovala velkou péči úpravě pokoncilních Stanov. Podporovala zájem sester o modlitbu celého breviáře v češtině. Cyklostylové vydání českého breviáře obdržely sestry již před adventem 1969. Vyhověla žádosti o. biskupa Štěpána Trochty a uvolnila sestry pro službu církvi na biskupství a v kněžském semináři v Litoměřicích. Snažila se zajistit sestrám, bydlícím ve studeném objektu broumovského kláštera, přijatelný domov, a proto žádala o navrácení některého našeho kláštera. Zamítnuto! Bylo tedy rozhodnuto postavit ve Střelicích u Brna svépomocí družstevní byty. Vše se dělo řádnou cestou, ale před kolaudací byl dům sestrám odebrán... Matka Jaromíra odolávala; navzdory režimu v roce 1970 zřídila ve spolupráci s farním úřadem ve Křtinách malé rekreační středisko pro sestry kongregace. Byla zde možnost vykonat si soukromé duchovní cvičení.

Číst celý článek...

 

Rozhovor se s. Isabelou Rumlovou OP

Studium a budování spravedlivého světa

červenec 2019

 

V listu „Prameny naděje“ si bývalý magistr Řádu Timothy Radcliffe klade otázku, jak může člověk vydržet hledět na tolik utrpení, které nás obklopuje. V návaznosti na to varuje před pokušením našich generací, že se s utrpením prostě smíříme a přestaneme hladovět po obnově světa, že dovolíme, aby naše srdce zkameněla. Autor nás naopak vybízí, abychom se na věci dívali tak, jak skutečně jsou, a viděli i týraný svět, protože v těchto místech Kalvárie je možno potkat Boha a objevit nové slovo naděje. Takto bychom se měli učit soucitu a poznávat, že Bůh je přítomen dokonce uprostřed utrpení a že je to právě to místo, kde můžeme zaslechnout Boha, který nás volá ke svobodě. V ohrožení, v rukou násilníků, ve vězení. Ještě je stále živé povědomí o krutosti totalit posledních několika dekád, které sužovaly i střed Evropy. Stále jsou mezi námi lidé, kteří nejen „vědí“, ale kteří také „zažili“. Lze to všechno přijmout a odpustit? Proměnit v něco nového a dobrého? Naleznout v tom všem utrpení Boha, a dokonce i naději? Je možné si uchovat vizi lepšího spravedlivějšího světa a naději, že je tato vize reálná? Nad tím a mnohým dalším se zamyslíme v rozhovoru se sestrou Isabelou:

 

Křestním jménem se jmenujete Irmgarda, od koho jste toto jméno dostala? V našem prostoru je dost neobvyklé, nesetkala jste někdy kvůli tomu s nějakými poznámkami?

Dostala jsem ho od mé maminky, pocházela totiž z německé rodiny. Nikdy se mi za to ale nikdo nesmál, říkali mi prostě Irma, a tak jsem to měla i všude napsané. Jen v křestním listu jsem měla správnou podobu – Irmgard. Příbuzní mi potom vyprávěli legrační příhodu. Když mě pan farář křtil, tak prý říkal: „Irmgarde, já tě křtím“ a tatínek hned vyskočil: „Ale to je děvče!“.

 

Váš tatínek byl z české rodiny?

Ano. S maminkou seznámili díky tomu, že byl, jako lesní adjunkt, poslán do pohraničí. Ale uměl dobře německy, a tak, když si rodiče chtěli mezi sebou něco říct, řekli si to německy a my jsme tomu nerozuměli.

 

Doma jste tedy mluvili česky?

Ano, mluvili jsme česky. Maminka se to učila postupně, ale vždycky to bylo podle přízvuku poznat. Němčina mi nebyla cizí, ale moc jsem ji neovládala. Něco jsem se naučila vždycky o prázdninách u babičky a dědečka v Chomutově, tehdy v Komotau. Dokonce mě babička poslala se seznamem na nákup, kupovala jsem Blumenkohle, Paradiesäpfel... Nakonec jsem to zvládla a vše přinesla domů. Bylo to krásné dětství.

 

Jak se vám, jako smíšené rodině, žilo za války?

Bylo to strašné období a vystupňovalo se to na samém konci války. Před pololetím němečtí úředníci zjišťovali, kdo půjde na jakou školu studovat. Tatínek k nim nemohl jít, a tak poslal maminku. To byl kámen úrazu. Hned poznali, že je Němka, a hrozně jí vyhubovali, že její děti neumí německy. Zavolali si ji i k výslechu do Pardubic. Byla jako v kleštích. Potom už bylo všechno takové smutné, nerada na to vzpomínám. Němci prostě zoufale potřebovali lidi. Sestra musela okamžitě nastoupit do polního lazaretu jako ošetřovatelka a bratra odvedli do německé armády. Nejdříve musel na výcvik do Prahy. Ještě si pamatuji, jak jsme ho doprovázeli na vlak, mávali mu. Z Prahy nám ještě psával, jednou jsme ho dokonce jeli navštívit, ale byl někde na cvičení, a tak jsme ho nezastihli. Potom ho poslali do Cách a při náletu od Normandie ho na sv. Václava zasáhla střepina do krku a druhý den zemřel. Kamarádi, co stáli vedle něj, byli jen lehce zranění. Dozvěděli jsme se to až za delší čas. Na obálce dopisu byla špatná adresa, a tak chodil měsíc po celé republice. Nakonec to přišlo zpátky a dozvěděli jsme se, že je mrtvý. Hned jsme za něj nechali sloužit mši svatou. To jsme se naplakali, nedá se to vypovědět. Číst celý rozhovor...