130. výročí vzniku České kongregace sester dominikánek

je jistě vhodnou příležitostí k tomu, abychom Bohu slavnostně poděkovali za vše, čím mohly sestry dominikánky přispět k šíření Jeho království mezi lidmi.

Jste srdečně zváni nahlédnout do našeho jubilejního roku i celé stotřicetileté historie. Přikládám malou „ochutnávku“. Jde o novodobé překlady dvou dopisů, jejichž originály se zatím nepodařilo dohledat1, a stručné shrnutí vzniku kongregace.

Zakončím citátem, kterým sestra Jiřina Běhalová OP uzavřela dějiny prvního kongregačního čtvrtstoletí: „Ano, Pane, Tobě jsme se odevzdaly, Tobě důvěřujeme, za Tebou půjdeme, kamkoli nás povedeš.“

 

SM. Krista OP L. Chládková 

generální představená č. 9

 

1Jistá míra podobnosti s Rukopisem královédvorským a zelenohorským není vyloučena.

 

Aktuality

 Půst a Velikonoce s Timothym Radcliffem

Zveme vás na netradiční cestu nastávající postní a velikonoční dobou. Průvodcem nám bude fr. Timothy Radcliffe OP prostřednictvím svých knih. Proč být křesťan? Jak žít svůj křest a biřmování? Proč chodit do kostela? – Potřebujeme si tyto otázky ještě vůbec klást? Vždyť my to víme, natolik se to stalo součástí našeho života, že nám to připadá zcela samozřejmé. A pomalu nenápadně nám to zevšednělo. Fr. Timothy všechny tyto otázky, všechna tato tajemství vrací do hry, nově je nasvěcuje a ukazuje nám, že budeme-li pravdiví, nikdy nám nemohou zevšednět. Jsou stálým zdrojem úžasu, stále nové, mladé, svěží a vyvádějí nás z našich malých skořápek do obrovského prostoru svobody v Bohu.

Půst není doba zakaboněných tváří a nervních tiků od sebepotlačování. Půst je doba nového rozkvětu naší svobody, nového nadechnutí, setřesení všech hloupých a zbytečných nánosů deformujících naše lidství, doba, jež nás má uvést do pravé křesťanské radosti.

Tak tedy: Vzhůru do Radosti!

-----------------------------------------------------------------------------
Boží plán? Poštou nepřijde...
Pojďme ho hledat společně.
Cyklus Hledám povolání pro děvčata od 18 do 30 let.
Bojkovice 25.-27.1.2019.
-----------------------------------------------------------------------------------------------
Setkání YSOP 2019 v Oslu

První lednový víkend proběhlo již tradiční setkání YSOP (Young Sisters OP – mladé sestry dominikánky) v klášteře Katarinahjemmet v Oslu. Studijní víkend organizovalo DSE (Domnican sisters Europe). Účastnice pocházely z Norska, České republiky, Francie, Irska, Lotyšska, Maďarska, Německa, Nizozemska a Slovenska.

Na téma setkání - Kontemplace a krása – bylo nahlédnuto z několika úhlů. Profesor Gregory M. Reichberg, filozof z Mezinárodního institutu výzkumu míru v Oslu (Peace Research Institute Oslo - PRIO) a nadšenec pro svatého Tomáše Akvinského, poskytl pohled na krásu podle spisů svatého Tomáše Akvinského - zejména vztah krásy k pravdě a dobrotě a rozlišení mezi transcendentální a estetickou krásou.

Fr. Alain Arnould OP (je sociem Magistra řádu pro severozápadní Evropu a Kanadu) představil „školu San Marco“, tedy Fra Angelico, Fra Bartolomeo, Fra Paolo da Pistoia a sestra Plautilla Nelli OP. Další přednáška se zabývala podstatou křesťanského umění a bratr Alan přesvědčoval k otevřenosti pro vyjadřování současných, zejména výtvarných umělců. Sr. Dana Benedicta Pawlowiczová OP, výtvarnice a členka hostitelské komunity, se zamýšlela nad situací kazatele v dnešním světě a hledala paralely procesu tvoření a kázání.

Společně s těmito přednáškami se sestry těšily z vlídné pohostinnosti místní komunity Katarinahjemmet, obohacujících rozhovorů mezi sebou a příležitosti společně slavit liturgii v norštině a angličtině. YSOP doufá, že na začátku ledna 2020 proběhne další setkání, místo bude oznámeno.

---------------------------------------------------------------------------------------------------
Když jsou ŘEHOLNÍCI SPOLU 
 Pořád se jen modlí?
Pořád se musí postit?
Chodí tam jen z nešťastné lásky?
Jsou to jen nepraktičtí knihomolové?
Jsou tam jen samé staré sestry? 
 
Poznejte pravdu, a pravda vás osvobodí :-) srov. Jan 8,32
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
 
Zemřela sestra Anežka Marie Škrobánková OP
V úterý 13.11.2018 ráno mezi druhou a třetí hodinou si svatá Anežka přišla pro naši sestru Anežku, aby ji doporovodila Domů. 

Svěřujeme sestru Anežku do vašich modliteb. Pohřeb bude v sobotu 17.11. 2018 v 10.30 ve Střelicích u Brna.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Nová předsedkyně KVPŽŘ

Ve středu 10. října 2018 na řádném zasedání Konference vyšších představených ženských řeholí v ČR byla novou předsedkyní zvolena Sr. Krista Chládková, generální představená České kongregace sester dominikánek. Vyprošujeme hodně Božích milostí!

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

SEtkání DOminikánské Rodiny 2018

Již tuto sobotu 20.10.2018 v pražském klášteře bratří dominikánů. Srdečně zveme! Program

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Cyklus Abram - Hledám povolání

Další setkání pro děvčata 18-30 let, která hledají povolání. Tentokrát na téma Modlitba? Sebepoznání? Sebepřijetí? 2.-4.11.2018, Střelice u Brna. Více...

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Kongregační radosti

SM. Štěpánka Šenkeříková OP obnovila své řeholní sliby na tři roky, obnova slibů proběhla 30. 6. 2018 při mši svaté ve Střelicích u Brna. Foto

Postulantka Martina Vodáková požádala o přijetí do noviciátu, její žádost byla radostně schválena. Obláčka se konala 7. 8. 2018 rovněž ve Střelicích, při prvních nešporách slavnosti sv. Dominika. Spolu s řeholním rouchem přijala novicka i řeholní jméno, SM. Vincenta OP. Foto

V den slavnosti sv. Dominika složila tamtéž své první řeholní sliby SM. Emilie Růžičková OP. Foto

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ocenění pro s. Česlavu OP

Jako každý rok i letos udělovala Česká biskupská konference při velehradské cyrilometodějské pouti několik vyznamenání. Mezi oceněnými byla i naše sestra Česlava, která získala Děkovné uznání za malířskou a literární tvorbu ve službě evangelizační a katechetické činnosti. Více na cirkev.cz

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Další aktuality najdete na našem facebooku

Rozhovor

 

Veritas.
Osvojování si
a předávání pravdy
 

Velkou výzvou dneška je pro nás otázka, jak reagovat na všudypřítomnou relativizaci pravdy a na individualistický postoj zahrnující v sobě představu, že každý člověk má svou vlastní pravdu. I při pohledu do nedávné historie se setkáváme s různými způsoby, jakými je možné pravdu překrucovat či ztotožňovat se lží. V takovém soukolí uvízla i řada dominikánů a dominikánek, kteří byli kvůli pravdě sledováni, vyslýcháni, souzeni a vězněni. Při vlastních úvahách o tom, jak předávat a uchovávat pravdu, která je vždy odleskem Pravdy, se můžeme inspirovat jejich svědectvím. Právě skrze extremitu jejich životních zkušeností může pravda vysvitnout ve vší své jednoduchosti. Mezi svědky pokusů o přeměnu lži v pravdu (a naopak) patří i sestra Marie Bohdanka Knotková OP (*1931).

 

V roce 1954 jste byla odsouzena v případu Malíšek a spol. za nepřátelské jednání proti republice (pomoc k trestnému činu opuštění republiky). Co se tenkrát stalo? Kde byla pravda?

Pravda byla taková, že jsem dost dlouho nevěděla, kvůli čemu mě vlastně zavřeli. Až postupně během výslechů jsem se dozvídala, čeho jsem se podle vyšetřovatele měla dopustit. Zajímali se o jednu situaci, kterou už jsem skoro zapomněla, protože mi nepřišla ničím důležitá. Půl roku před mým zatčením – tak dlouho sbírali informace – jsem byla s jednou spolusestrou v kostele v Horním Maršově a tam nás oslovili dva muži, kteří hledali farní úřad. Vyšla jsem s nimi před kostel a ukázala rukou směrem k faře. A to bylo opravdu všechno. Vůbec jsme neměly potuchy, že ti muži utíkají přes hranice do Říma a že jim toho dne místní pan farář Malíšek pomohl. Ale vyšetřovatel chtěl, abych přiznala, že jsem o všem věděla a že jsem do toho byla zapojená. To byla ale lež.

 

Ve vazbě v Hradci Králové jste strávila tři měsíce. Výslechy byly na denním pořádku, StB k vám měla neomezený přístup. Dokázala jste si v sobě po celou dobu uchovat pravdu o tom, co se tenkrát stalo, nebo byly i chvíle, kdy jste začala věřit verzi vyšetřovatele?

Ne, ani na chvilku jsem nezapochybovala, protože všechno, co jsem mu říkala, byla pravda. Za celou dobu pobytu ve věznici jsem se necítila vina. Spíše jsem měla dojem, že cílem toho všeho je udělat ze mě viníka a donutit mě k lítosti. Pamatuji si, že jsem měla vnitřní jistotu, že Bůh je se mnou. Cítím to ještě dnes po tolika letech a často si na to vzpomenu. Člověk může být obklopen něčím, co ho bolí, a přitom může mít v duši klid. Ale strach jsem samozřejmě měla. Navíc to bylo v únoru. V celách se prakticky netopilo a měla jsem jen takový zelený vězeňský úbor. Tam jsem poznala, jak lidé dokážou šálit a lhát. U výslechu se ptali, jestli bych něco nepotřebovala. Říkala jsem, že potřebuji teplé ponožky, tepláky a svetr. Věřila jsem, že mi to dají, ale nic z toho jsem neviděla.

 

Slibovali vám přímo nějaké výhody, které by plynuly z přijetí jejich lží?

Vyšetřující mi nesliboval nic. Ale jednou mi vyhrožoval tím, že když nechci mluvit, může sem povolat všechny sestry z Maršova, místa že prý mají dost. Z toho jsem dostala velký strach. Ale utěšovala jsem se, že to snad neudělá, a modlila jsem se, aby se to nestalo. Sestry stejně o ničem nevěděly, vždyť ani netušily, kvůli čemu mě zavřeli. Říkala jsem si, že kdyby je všechny zatkli, tak už by z toho snad museli mít i problémy.

 

Pokusili se vás přesvědčit i násilím?

Nikdy mě nebili, ale měli své metody, především veliký psychický nátlak. Často mě stěhovali, to bylo velmi nepříjemné. Přes oči mi zavázali černou pásku a vedli mě tmou, úplně neznámými prostorami. V této souvislosti se mi vybavuje, že jsem ve vazbě dvakrát prožila smrtelnou úzkost. Jednou mě strčili do prázdné cely. Přes noc se neustále svítilo, a tak jsem si dekou přikryla obličej. Najednou mě probudil tlumený rozhovor za dveřmi a zvuk klíčů, kterými dozorci rámusili o dveře. Byla jsem úplně v šoku, krve by se ve mně nedořezal a nemohla jsem se ani pohnout. Když konečně otevřeli, tak jsem se úplně vymrštila a zírala jsem na ně. Musel to být opravdu nepopsatelný pohled, protože mi ti dozorci řekli: „No nebojte se, ale když spíte, tak nesmíte mít zakrytý obličej.“ Mysleli si, že jsem mrtvá. Stávalo se, že někteří vězni nevydrželi ten tlak a spáchali sebevraždu. Jindy mě zase dozorce oslepenou vláčel přes věznici a pak mě někde postavil ke stěně a řekl: „Počkejte tady.“ A já jsem si říkala: „Tak už jde pro revolver a zabije mě.“ Člověk už byl tak vysílený, vystresovaný a vykolejený. Na pozadí byly stále přítomny obavy, že mohu být kdykoli usmrcena. Hrozné bylo, že jsem u nikoho z lidí nemohla hledat pochopení. Na cele jsme bydlely po dvou a já jsem vytušila, že druhá žena je vlastně taková nástraha. Hned, jak jsem přišla od výslechu, se mě vyptávala, co mi říkal a co já na to. Tušila jsem, že to není upřímný zájem, a tak jsem mluvila ve svůj prospěch: „Vyšetřovatel říkal, že jsem udělala to nebo to řekla, ale to vůbec není pravda. Já jsem to neudělala a nebylo to tak.“ Bylo to celé jako u výslechu, znovu jsem se obhajovala.

Celý rozhovor...