Sestra Štěpánka v akci

Řádová sestra, co ráda tancuje, skládá básně, píše blog a své zážitky sdílí přes Facebook. 

Daniela Šenkeříková aneb Sestra Marie Štěpánka je veselá mladá slečna, která se rozhoduje především srdcem. Když jsem se zeptala, proč se ze všech možných řádů rozhodla zrovna pro dominikánky, s úsměvem odpověděla: „To je stejné, jako když se dívka zamiluje. Nedokáže vysvětlit, proč zrovna do tohohle kluka. Prostě to cítí.“

Paní Zdislava obdržela od Boha velikou milost, že se směla narodit a vyrůst v příkladné rodině. O jejím otci panu Přibyslavovi svědčí žďárský kronikář, že „byl světu rytířem, ale v duchu byl mnichem“, a o její matce paní Sibyle dokládá, že byla „věrná manželka a požehnaná navždycky“. Též o paní Zdislavě kronikář píše, že byla „věrnou a milující manželkou“. Spolu s váženým rytířem Havlem založila vzornou rodinu a ve víře vychovávala své čtyři děti.

Při rozhovorech s lidmi můžeme občas slyšet: „S manželem nám to skřípe.“ Děje se to, přestože novomanželé v den svatby zářili a byli opojeni vzájemnou láskou a štěstím. Také můžeme vnímat povzdechnutí rodičů: „Děti chtějí být stále u počítače, mobilu či televize. Jsou sice pokřtěné, ale v období dospívání už s námi odmítají chodit do kostela, do přírody...“

Růst ke zralosti v manželství či v rodičovství je hodně náročný a celoživotní úkol. Tato skutečnost nepřijde sama. Oba musejí usilovat o vzájemnou lásku, pomoc, ochotu stávat se darem – obětí jednoho pro druhého. To platí jak pro manžele žijící v manželství, tak pro rodinu řeholní. I v ní musíme usilovat o vztahy jak na rovině lidské, tak duchovní.

Jitka Krausová v knize Příběhy moudrosti vypráví tento příběh. Jeden mladý novic se zeptal opata v klášteře: „Prosím, ukaž mi, kde začíná duchovní cesta.“ Opat řekl: „Jestli jsi po jídle, tak je tvá cesta jít umýt jídelní misku – svou i bratří…“ Náš život má být protkán modlitbou i skutkem. Má být životem v přátelství s Bohem i s lidmi.

Ve vývěsce kostela Svatého Kříže v Praze mě zaujaly dva návody pro plodný společný život. Po jejich přečtení jsem si uvědomila, že tyto zásady platí jak pro manžele, tak i pro nás – osoby žijící v řeholním společenství. Jeden návod byl nadepsán:

Co dělat proti zevšednění vztahu?

Nejméně jednou denně

buďte spolu, bez toho, abyste něco řešili;

udělejte něco společně, vypijte si spolu šálek kávy, běžte spolu nakoupit nebo udělejte spolu večeři;

udělejte druhému radost;

nejméně jednou týdně

pokuste se spolu prožít celé odpoledne nebo dlouhý večer. Jeďte spolu na výlet nebo si společně zahrajte nějakou hru;

nejméně jednou za měsíc

udělejte si čas a klidnou pohodu, abyste si mohli popovídat o věcech, které vás zlobí, které jsou vám nepříjemné, ale i o tom, co byste si přáli;

nejméně jednou za čtvrt roku

běžte do divadla, na koncert, do restaurace na večeři. Připravte nějaké překvapení;

nejméně jednou za půl roku

neuškodí, když si od sebe trochu odpočinete. Nechte partnera odejít za přáteli či příbuznými, sami udělejte totéž.