11 žen si odneslo Řád Elišky Přemyslovny za rok 2020. Mezi nimi i naše sestra Roberta OP

Za účasti pražského arcibiskupa Dominika Duky a dalších významných hostí se uskutečnil 6. ročník předávání řádů Elišky Přemyslovny ženám působícím v různých oblastech společenského života. Tak jako ve všech předchozích ročnících předával ocenění prezident Nadačního fondu Elišky Přemyslovny Augustin Karel Andrle Sylor.

Přečtěte si více na stránkách Nadačního fondu Elišky Přemyslovny

Fotografie z předávání

Za účasti pražského arcibiskupa Dominika Duky a dalších významných hostí se uskutečnil 6. ročník předávání řádů Elišky Přemyslovny ženám, působícím v různých oblastech společenského života. Tak jako ve všech předchozích ročnících předával ocenění prezident Nadačního fondu Elišky Přemyslovny Augustin Karel Andrle Sylor.

Více zde: https://www.eliskapremyslovna.cz/news/profesorka-hogenova/

70 let od Akce Ř

Jablonné v Podještědí | 27. 9. 2020

Mše svatá ve 14:00 | celebruje Mons. Jan Baxant

Plakát ke stažení ZDE

Přečtěte si rovněž Dopis řeholníkům a řeholnicím 70 let po násilném rušení klášterů v socialistickém Československu

Dopis předsedů konferencí vyšších řeholních představených, arciopata Petra Prokopa Siostrzonka OSB a Sr. Kristy Ludmily Chládkové OP, k 70 letům od Akce K a Akce Ř (ke stažení ZDE)

Zdislavský rok 2020

Svatou Zdislavu nazýváme také slávou a záštitou (a to nejen města Jablonného). Svojí laskavostí, obětavou službou, celým svým životem pomáhala těm, kteří u ní hledali pomoc, uvědomovat si svoji důstojnost Božích dětí. Povzbuzovala k nové naději a věrnosti Bohu, podobně jako její současnice svatá Anežka.

O jejím šlechtictví a naší důvěře v její přímluvy u Pána Boha mluví i báseň, kterou bychom mohli nazvat modlitbou od neznámého autora z roku 1950. Údajně byla vložena do poštovní schránky našim bratřím – dnes už přesně nikdo neví. Její text se uchoval v paměti sester:

Zdislavo, slyšíš? Dnes tvůj je den!

Bouře se blíží, je národ připraven?

Ty paní bílá na Lemberku

své heslo rozhoď mezi nás, svůj lid!

Stále více, stále lépe, ach ano, milovat církev,

tak to musí být.

V záplavě nevěry, jež zalila nás proudem,

tvé oko marně hledá křesťanský jen štít.

To heslo ulic našich dnešních dní má obraz jiný

než víry svaté štít.

Ty, matko otců našich, kam zíráš v podivení?

Znamení spásy duše tvoje uctít žádá a vroucně políbit,

jak kdysi v síni hradní?

Však přece zahlédneš ten symbol vykoupení.

Kříž Kristův nalézáš přec. Je krví pokropený.

Dnes všecko rudé je. Však barva krve také.

Krev srdce Božího i srdce církve svaté.

Řím nezradit! Toť cena jediná

je v dnešním závodění.

Statečnost vypros nám, vlast tě o to prosí!

Zdislavo, neslyšíš? Volá v nás úzkost

v den navštívení.

Ty světlo jasné našeho pohraničí,

ty matko slovanská a slávo církve svaté,

ty jiskro zářivá plamene probuzení

a dcero otců bílých s růžencem za pasem.

Dnes jedna prosba žhavá zní mocným ohlasem:

tu šňůru perel svého žaltáře před oltář Matky polož

a srdce svoje též.

A dítě Matky, sám Ježíš oslavený,

ať rozhodí těch perel řad a zapadnout je nechá

v srdce naše sirá.

A každé ave zrnéčko se v duši rozechvívá.

Ten Zdrávas rozhodne! Vždyť Matka žije

a nikdy církev neopustí a duše nezahynou.

Zdislavo bílá, stavitelko chrámu,

dnes znova do stavby se dej!

Základy polož v srdce vlasti naší

a klenbu až u nebe pro duše přichystej.