Minulý týden Ježíš žádal Petra, aby pásl Jeho ovce. A dnes, o neděli Dobrého pastýře, znovu slyšíme o ovcích. Ježíš tohle přirovnání používal často — možná proto, že tehdejší lidé dobře věděli, co znamená být pastýřem i co znamená být ovcí. Dnes už s ovcemi většina z nás osobní zkušenost nemá, a tak nám může být ten obraz vzdálený.
"Jdu na ryby." Říká Petr a další ho následují. Učedníci neví, co dělat. Proto se vrací k tomu, co znali předtím, než potkali Ježíše. Ale rybaření se jim nedaří.
Učedníci měli strach. Zažili, co nečekali, báli se blízké budoucnosti. Byli spolu, chyběl jen Tomáš. Zamkli dveře, aby byli před nebezpečím aspoň trochu v bezpečí. Najednou ve svém středu uviděli Ježíše. Báli se, ale strach jim nespoutal oči (viděli Ježíše) a nespoutal jim sluch (slyšeli Ježíšova slova). Svůj zážitek s Ježíšem však nedokázali...
Ježíš nad svými protivníky nechce vítězit silou, ale nekonečnou mocí lásky. Síla vždycky narazí na překážku, na něco silnějšího než je ona.
Ježíš v dnešním evangeliu nevyvrací hříšnost ženy přistižené při cizoložství, ale vyvrací bezhříšnost těch, kteří brali do rukou kameny a chtěli ji zabít.
O víkendu 23.–25. března proběhla v klášteře bratří dominikánů v Jablonném v Podještědí duchovní rekolekce, kterou vedli bratři dominikáni a sestry dominikánky. Tento čas ztišení a duchovního povzbuzení byl určen pro dospělé a přilákal přibližně patnáct účastníků, jak z okolních farností, tak i z větších dálek.
