Nedělní mikrokázání

Ježíš poslal dvaasedmdesát učedníků do měst a míst, kam chtěl sám přijít. Upozornil je na úskalí cesty, na náročnost jejich poslání a nezamlčel ani to, že jim hrozí nebezpečí, že budou jako ovce mezi vlky. Navíc mají jít jen nalehko a spolehnout se na to, co jim někdo dá. Jak málo se Ježíšovy pokyny podobají našim prázdninovým cestám: taháme plné kufry a batohy, sjednáváme cestovní pojištění, jsme připraveni čelit jakékoliv nepohodě. Ježíš svým učedníkům uložil, že těm, kteří je přijmou, mají hlásat blízkost Božího království. My se svými zavazadly spíše naznačujeme, že očekáváme konec světa.

Ježíš nás však s našimi kufry a batohy nechce konfrontovat. Důležité je, co si s sebou na cesty neseme v srdci, co zanecháme v srdcích těch, které na cestách potkáme. Z našich slov, skutků anebo jen pouhého přebývání na místech, kde jsme, má plynout poselství evangelia, dobré zvěsti. Ježíš neslibuje, že nám na cestách bude pořád jen hezky, že se nám nezpozdí letadlo, že se nám neztratí kufr, že se nám nic nestane. Důležité je, jak se k těžkým chvílím postavíme, jak se postavíme ke zlu, které může protnout naše cesty. Můžeme přijmout linku zla a podrobit se jejím pravidlům, nebo se můžeme zlu vzepřít. Námaha, s níž budeme radostnou zvěst nést a předávat, nakonec bude odměněna radostí z toho, že naše jména budou zapsána v nebi. Přejeme odvážné prázdninové cesty s radostnou zvěstí :-).