Strach

Učedníci měli strach. Zažili, co nečekali, báli se blízké budoucnosti. Byli spolu, chyběl jen Tomáš. Zamkli dveře, aby byli před nebezpečím aspoň trochu v bezpečí. Najednou ve svém středu uviděli Ježíše. Báli se, ale strach jim nespoutal oči (viděli Ježíše) a nespoutal jim sluch (slyšeli Ježíšova slova). Svůj zážitek s Ježíšem však nedokázali převyprávět Tomášovi. Za týden byli i s Tomášem za zamčenými dveřmi a Ježíš znovu přišel. Tomáš zkušenost s Ježíšem ještě rozšířil: uviděl, uslyšel a mohl se ho dotknout.

Přirozený strach nás učí jednat tak, abychom se chránili, abychom si zachovali život. Tomuto strachu však nesmíme zcela podlehnout, hrozí totiž, že si ho zamkneme ve svém nitru, přestaneme duchovně vidět, slyšet, cítit. Ježíš přichází do každé naší situace, stává se její součástí a pomáhá nám, abychom zavřené dveře sami odemkli a šli do světa, který bezpečný není, ale který čeká na odpuštění, na radostnou zvěst, která je vidět, slyšet a která se dotýká.