Adventní zamyšlení

3. neděle adventní

Na čtyři adventní neděle jsme připravili několik bodů k osobní reflexi na základě závěrečné zprávy prvního zasedání synody v Římě (4.-29. 10. 2023) volně navazujících na nedělní liturgická čtení.

V dnešních čteních zaznívá od několika postav v různých dějinných okolnostech pojmenování poslání, které od Hospodina tito lidé přijali, a prostřednictvím něhož je Hospodin v daném kontextu přítomný a působí dobro.

Prorok označovaný jako Tritoizaiáš někdy v době po návratu z Babylonského zajetí komunikuje zbytku izraelského lidu útěšnou zprávu, se kterou se na začátku svého veřejného působení identifikuje sám Ježíš: "Jahve mi dal pomazání; poslal mě, abych nesl zvěst chudým, obvázal poraněná srdce, zvěstoval zajatcům propuštění a vězňům osvobození, vyhlásil milostivé léto, jež dává Jahve." (Iz 61, 1-2) Těhotná Maria, poté co přijala andělovo poselství, jásá nad Bohem, který se v ní stal člověkem: "Veliké věci mi učinil Všemohoucí. (…) Svrhl mocné z jejich trůnů a povýšil ponížené, nasytil dobrými věcmi hladové a bohaté poslal pryč s prázdnou, přišel na pomoc svému služebníku Izraeli." (Lk 1, 49-52-54) Také Jan Křtitel sebevědomě odpovídá poslům farizeů: "Já jsem hlas volajícího na poušti: Vyrovnejte cestu Páně!" (Jn 1, 23)

Závěrečná  zpráva  prvního  zasedání  synody  v  Římě  označuje  poslání  církve  za  účel  všeho  úsilí  vynakládaného na  synodální  transformaci  jejího  fungování.  Jiná  než  synodální  církev,  která  rozvine  formy  spoluúčasti  a spoluzodpovědnosti, nemůže v současnosti dobře uskutečňovat své poslání. "Ve světle posledního Magisteria (zejména dokumentů Lumen gentium a Evangelii gaudium) musí být tato spoluzodpovědnost všech za poslání základním kritériem pro strukturování křesťanských komunit a celé místní církve. (…) Náležité uznání zodpovědnosti laiků za poslání ve světě se nesmí stát záminkou přisuzování starostlivosti o křesťanskou komunitu pouze biskupům a kněžím."

Pátá  kapitola  dokumentu  mluví  o  církvi  jako  o  různorodém  lidském  společenství  "ze všech kmenů, jazyků, lidí a národů." Poslání, které apoštolové od Krista přijali bylo od počátku zaměřeno univerzálně – měli jít a učinit učedníky ze všech národů (srov. Mt 28, 19) – a tak zahrnovalo velkou pluralitu místních provedení, důrazů a potřeb. Křesťané  odjakživa  nejenom  "žijí  v  určitých  kulturách  a  přinášejí  do  nich  Krista  ve slově a svátostech", ale zároveň "přijímají Kristovo tajemství, které je již očekává na každém místě a v každé době." Dokument na více místech vyzývá k identifikaci, zhodnocení a podpoře různých forem decentralizace.

V současném světě, který se proměňuje pod vlivem globalizace a migrace, však navíc církve existují v stále více multikulturním a multináboženském kontextu, což  v  mnohých  lidech,  včetně  křesťanů, vzbuzuje obavy a strach z neznámého, pocit nejistoty a ohrožení vlastní identity, nebo alespoň rozpaky a zmatení ohledně cílů, o které by církev měla ve společnosti usilovat.

Zejména v zemích, kde křesťané stále tvoří většinu, považují často za důležité ve jménu evangelizace chránit vnější křesťanské prvky přítomné v tradiční kultuře, nebo prosazovat vybrané etické normy celoplošně prostřednictvím zákonů, na úkor svobody svědomí ostatních. Také  v  zemích,  kde  křesťané  tvoří  menšinu, se  nejednou  v  tomto  politickém  úsilí  přidávají  k  extrémistickým  a  populistickým  hnutím  šířícím  nenávist k menšinám a potírajícím základní principy dialogu.

Dokument zdůrazňuje, že žít poslání církve, které autenticky vyjadřuje evangelijní poselství, v těchto kontextech znamená být stavitelem mostů.

V  tom  je zásadní (1) "zutí bot, abychom se setkali s druhým jako rovný s rovným, jako znamení pokory a úcty k posvátnému prostoru"; (2) "styl přítomnosti, služby a hlásání, který usiluje o pěstování vzájemného porozumění"; (3) "angažovanost v dialogu mezi náboženstvím a kulturou spolu s dalšími skupinami, které tvoří společnost"; (4) "evangelizace, která doprovází, naslouchá a učí se"; (5) jazyk, který je v rozličných kontextech krásny a zároveň přístupný.

"Je vhodné, aby se církev rozhodně angažovala ve výchově ke kultuře dialogu a setkávání, v boji proti rasismu a xenofobii, zejména v programech pastorační formace. Stejně  tak  je nutné  zapojit  se  do  projektů integrace migrantů,  (…)  doprovázet  je  při budování  nového  životního  projektu a  budovat  skutečné mezinárodní  a  mezikulturní  společenství.  (…)  Migranti  a  uprchlíci,  z  nichž  mnozí  nesou  rány  vykořenění, války  a  násilí,  se  často  stávají  zdrojem  obnovy a obohacení pro společenství, která je přijímají, a příležitostí k navázání přímého spojení s geograficky vzdálenými církvemi."

Každý můžeme přijmout výzvu víc poznat a porozumět specifickým důrazům, strachům a potřebám lidí ve svém nejbližším okolí a zamyslet se nad tím, jestli a jak je možné stavět mosty k tomu, co je zvlášť důležité pro mě; jestli tady není prostor k tomu, aby vzniklo něco nové, dobré a vzácné pro nás oba, jakož i další lidi kolem.

SM. Rút Matisovská OP