O víkendu 23.–25. března proběhla v klášteře bratří dominikánů v Jablonném v Podještědí duchovní rekolekce, kterou vedli bratři dominikáni a sestry dominikánky. Tento čas ztišení a duchovního povzbuzení byl určen pro dospělé a přilákal přibližně patnáct účastníků, jak z okolních farností, tak i z větších dálek.
Starší bratr to nemá vůbec jednoduché. Pořád se přeměřuje s druhými: ten má víc, ten je chytřejší, toho uznávají a tomu všechno vychází. Mladší brácha ten se dokázal ozvat - dostal půlku otcova majetku a teď si někde užívá. On jde zase jen do práce. Otec se na něj každé ráno podívá a pak se zahledí do dálky, asi...
Kdo je větší viník, kdo je větší hříšník? Ježíšovy otázky z dnešního evangelia zůstávají bez odpovědi. Mají totiž vést k akci, k obrácení, k přiznání vlastní nedokonalosti, viny, hříchu. Máme využít svůj čas k tomu, abychom sami sebe poznali, přijali a začali nést plody.
Naše přítomnost je někdy natolik přeplněná událostmi, že je nedostatečně vnímáme a nedokážeme je prožít. Teprve po odpočinku, po spánku ,si můžeme uvědomit podstatné. Ale ani to ještě neznamená, že podstatu uchopíme hned tak, aby dávala smysl.
Ježíš se od Jordánu vrátil plný Ducha svatého. Duch ho vodil po poušti 40 dní, po té době Ježíš vyhladověl a ďábel ho pokoušel.
Blíží se jaro. Zahradníci obhlížejí stromy na zahradách, těší se na úrodu. Strom, než na něm dozraje první úroda, musí růst dlouho, musí odolat náporům větru, polednímu žáru, musí snést napadení hmyzem.
Láska je ze své podstaty vztah. Pokud vztah chybí nebo byl narušen, je láska poškozená. Ježíš v dnešním evangeliu vybízí k tomu, abychom ve svém životě obnovili řád lásky, spravili narušené vztahy. Naše láska se má projevit v běžných záležitostech, má být všední ctností.
Ježíš své učení nepředává v tajnosti, nesvěřuje ho jen Dvanácti. Sestupuje z hory, zastaví se na rovině a mluví ke všem, tedy také k nám.
