Pro každého z nás je důležitá přítomnost, to, co se děje právě teď. Přítomnost ovlivňuje naši budoucnost, minulost, tvoří vzpomínky. Ježíš v dnešním evangelijním úryvku také nehovoří o minulosti, nevztahuje se k budoucnosti, ale říká, že se DNES naplnilo Písmo, které posluchačům přečetl.
Naše slova mohou být tvůrčí, mohou dávat život, ale taky mohou zraňovat, mohou bolet, mohou zabíjet.
Jan Křtitel nikomu nevnucoval svůj životní styl, jeho obdivovatelé nemuseli jíst kobylky, nemuseli se oblékat stejně jako on. Stačilo, když slyšeli, co říká, a pochopili, co jim chce říct. On nebyl ten důležitý, on nebyl ten, koho měli zástupy následovat. Jeho úkolem bylo hlásat, odkazovat na Ježíše. Jak Křtitel prosil, aby ho lidé vyslechli, ale...
Poušť je místem vyprahlosti, chybění podstatného. Písmo nás vybízí k tomu, abychom z této vyprahlosti našli cestu ven. Neříká, co konkrétně dělat, nechává to na nás. Každý z nás asi tuší, co má ve svém životě srovnat, napravit, vyrovnat. Písmo neslibuje, že se naše poušť změní v oázu, a už nikdy nebudeme cítit vyprahlost, opuštěnost, nesmyslnost....
