Věrná a milující manželka

Paní Zdislava obdržela od Boha velikou milost, že se směla narodit a vyrůst v příkladné rodině. O jejím otci panu Přibyslavovi svědčí žďárský kronikář, že „byl světu rytířem, ale v duchu byl mnichem“, a o její matce paní Sibyle dokládá, že byla „věrná manželka a požehnaná navždycky“. Též o paní Zdislavě kronikář píše, že byla „věrnou a milující manželkou“. Spolu s váženým rytířem Havlem založila vzornou rodinu a ve víře vychovávala své čtyři děti.

Při rozhovorech s lidmi můžeme občas slyšet: „S manželem nám to skřípe.“ Děje se to, přestože novomanželé v den svatby zářili a byli opojeni vzájemnou láskou a štěstím. Také můžeme vnímat povzdechnutí rodičů: „Děti chtějí být stále u počítače, mobilu či televize. Jsou sice pokřtěné, ale v období dospívání už s námi odmítají chodit do kostela, do přírody...“

Růst ke zralosti v manželství či v rodičovství je hodně náročný a celoživotní úkol. Tato skutečnost nepřijde sama. Oba musejí usilovat o vzájemnou lásku, pomoc, ochotu stávat se darem – obětí jednoho pro druhého. To platí jak pro manžele žijící v manželství, tak pro rodinu řeholní. I v ní musíme usilovat o vztahy jak na rovině lidské, tak duchovní.

Jitka Krausová v knize Příběhy moudrosti vypráví tento příběh. Jeden mladý novic se zeptal opata v klášteře: „Prosím, ukaž mi, kde začíná duchovní cesta.“ Opat řekl: „Jestli jsi po jídle, tak je tvá cesta jít umýt jídelní misku – svou i bratří…“ Náš život má být protkán modlitbou i skutkem. Má být životem v přátelství s Bohem i s lidmi.

Ve vývěsce kostela Svatého Kříže v Praze mě zaujaly dva návody pro plodný společný život. Po jejich přečtení jsem si uvědomila, že tyto zásady platí jak pro manžele, tak i pro nás – osoby žijící v řeholním společenství. Jeden návod byl nadepsán:

Co dělat proti zevšednění vztahu?

Nejméně jednou denně

buďte spolu, bez toho, abyste něco řešili;

udělejte něco společně, vypijte si spolu šálek kávy, běžte spolu nakoupit nebo udělejte spolu večeři;

udělejte druhému radost;

nejméně jednou týdně

pokuste se spolu prožít celé odpoledne nebo dlouhý večer. Jeďte spolu na výlet nebo si společně zahrajte nějakou hru;

nejméně jednou za měsíc

udělejte si čas a klidnou pohodu, abyste si mohli popovídat o věcech, které vás zlobí, které jsou vám nepříjemné, ale i o tom, co byste si přáli;

nejméně jednou za čtvrt roku

běžte do divadla, na koncert, do restaurace na večeři. Připravte nějaké překvapení;

nejméně jednou za půl roku

neuškodí, když si od sebe trochu odpočinete. Nechte partnera odejít za přáteli či příbuznými, sami udělejte totéž.

 

Ve vztazích mezi manželi existují prohlášení, která mohou zranit víc než fyzické násilí. Druhým návodem pro dobrý vztah byl seznam vět, které by nikdy mezi partnery neměly zaznít.

Manželé a manželky, tohle nikdy neříkejte!

„Jestliže mě máš rád/a, tak…“

„Nechápu, proč s tebou jsem…“

„Nebuď jak tvoje matka/tvůj otec…“

„Drž hubu…!“

„Bude to, jak jsem řekl/a…“

„Nestojíš za nic…“

„Proč nemůžeš být jako Hanka/Jirka…?“

„Jestliže se ti to nelíbí, tak můžeš jít…“

„Podívej se na to, jak vypadáš…“

„Zkazil jsi mi celý život…“

„Máš plný koš na prádlo…“

„Můžeš být rád/a, že s tebou vůbec jsem…“

„Teď se mi podíváš do očí a pěkně řekneš, že toho moc lituješ…“

„Jsi si jistá, že to dítě je moje?“

 

Nejzákeřnějším zlem ve společnosti je převrácený žebříček hodnot: nejprve víno, pak manželka; nejprve dům, pak rodina; nejprve čisté zuby, až pak čistá slova.

Pino Pellegrino to popisuje v jedné ze svých moudrých anekdot v knize Příběhy pro osvěžení duše. Humornou anekdotu nazval Manželka a láhve vína. Tajemnice tluče na dveře jednoho z nájemníků: „Pojďte rychle sem! Vaše žena spadla ve sklepě na schodech!“ Manžel se poleká a ptá se: „A spadla, když šla po schodech dolů, nebo nahoru?“ Domovnice: „Dolů.“ Manžel: „Velké štěstí – láhve byly prázdné!“

Největším uměním je soužití s druhými. Vzpomínáte si na dobu, kdy jste nepočítali hodiny strávené v blízkosti milovaného člověka? Prožili jste někdy s Bohem něco podobného? Bylo Vám příjemné o Bohu mluvit? Pokud věříte, že vztah s partnerem i s Bohem může ještě růst, tak Vám závěrem doporučuji knihu Láska a manželství od Louis Evely z roku 2000. Dozvíte se v ní také o otcovství a mateřství a o výchově dětí. Například to, že děti si všechno pamatují a často jednají podle toho, co si o nich rodiče myslí. Nebo také, že dítě nemá žádný důvod k tomu, aby si důvěřovalo. Jediným důvodem k sebedůvěře je, že rodiče důvěřují jemu.

 

Prosme svatou Zdislavu, aby se přimlouvala za naše (nemocné) rodiny.

 

Bože, Ty jsi naučil sv. Zdislavu jít po cestě svatosti prožíváním manželské věrnosti a činorodé lásky. Dopřej nám, aby se na její přímluvu všechny rodiny ustavičně obnovovaly a rozkvétaly svědectvím křesťanských ctností. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, který s Tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.

 

s. Roberta Ševčíková OP

 

Česká kongregace sester dominikánek

Veveří 469/27
602 00 Brno
kongregace@dominikanky.cz
Vytvořeno službou Webnode