Perla české šlechty

 

Zdislava se narodila a žila ve vysoce urozeném prostředí blízkém českému králi. To však neznamenalo, že by ji automaticky čekal jednoduchý život v přepychu. Naopak, příslušnost ke šlechtickému stavu na své příslušníky kladl řadu náročných úkolů. Svatá Zdislava - perla české šlechty - se s nimi zvládla fascinujícím způsobem vyrovnat. Ve svém životě dokázala spojit stavovské, manželské a rodičovské povinnosti se službou chudým a nemocným lidem. Vedle všech těchto rovin, kdy bývají nejvíce akcentovány její zázraky týkající se uzdravování, se se svým manželem podílela i na vytváření vrcholně středověké kulturní krajiny pod vrcholy Lužických hor.

 

Zdislava se narodila kolem roku 1220 v Křižanově u Velkého Meziříčí. Její otec Přibyslav byl brněnským purkrabím, matka Sibyla pocházela ze Sicílie a do Čech se dostala v průvodu princezny Kunhuty, nastávající manželky krále Václava I. Už její rodiče byli hojnými podporovateli různých církevních nadací, vazby měli například na brněnské minority a naplánovali založení cisterciáckého kláštera ve Žďáru nad Sázavou. Zdislava vyrůstala nějaký čas v Křižanově a později ve vybraných šlechtických kruzích v Brně, kde měla možnost získat širší rozhled a nové zkušenosti. Zde se také provdala za Havla pocházejícího z významného rodu Markvarticů, s nímž měla čtyři děti - Havla, Jaroslava, Markétu a Zdislava. Havel zastával vysoké postavení na dvoře krále Václava I., kterému zůstal věrný i v nejkritičtějších okamžicích boje o moc s Přemyslem Otakarem II.

 

Zdislava jako vzorná manželka sdílela osud se svým mužem, a to včetně jeho ambiciózních projektů, u jejichž zrodu mohla často stát i ona. V roce 1249 se za Havlovým jménem poprvé objevuje predikát z Lemberka, což napovídá, že někdy v této době musel začít budovat hrad, který byl symbolem moci krále a nejvyšší šlechty. Ve stejném období nechali manželé Havel a Zdislava lokovat město Jablonné, jež sloužilo jako hospodářské centrum kolonizační oblasti prokrvované cestou na Žitavu. Součástí jejich rozsáhlého zakladatelského záměru byla fundace dominikánského konventu (asi 1252) a špitálu pro chudé a nemocné v Jablonném. Další konvent dominikánů manželé podle pozdějších zpráv založili ve vznikajícím Turnově. Dominikáni měli v této oblasti a v nově vznikajících poddanských městech nesrovnatelně skromnější podmínky, než v rozvinutých sídelních aglomeracích, ale samotná jejich přítomnost hovoří o vysokých cílech rodu a o snaze založit dvě prosperující městská centra. Dominikáni nebyli vybráni náhodně. Je patrné, že Zdislava k nim měla velice blízko a stejně tak i oni k ní.

 

Kromě těchto úkolů, charakteristických pro nejvyšší šlechtické kruhy 13. století, musela Zdislava stíhat pečovat o svou rodinu. Pan Havel byl velmi často a dlouhodobě nepřítomen a během tohoto času musela Zdislava bdít nejen nad celkovým chodem života na Lemberku, ale i v celém panství. Spoustu energie věnovala péči o nedávno založený špitál, kam prý i sama docházela a osobně pečovala o nemocné. Havel ji v jejích dobročinných dílech minimálně po finanční stránce podporoval, v tomto ohledu na něj byla zcela odkázaná. Po celém kraji byla proslulá tím, že zázračně léčila. Uvažuje se, že částečně ovládala základy ranhojičství a lékárnictví a často používala obklady z léčivé studánky pod hradem. Podle Dalimilovy kroniky dokonce vzkřísila pět mrtvých, vrátila zrak mnohým slepcům, a uzdravovala chromé a malomocné.

 

Zemřela v roce 1252, nedlouho po svých 30. narozeninách. Kronikář Dalimil ji šedesát let po její smrti popsal jako ženu svatého života konající zázraky. Pohřbena byla uprostřed presbytáře gotického kostela sv. Vavřince. Při barokní přestavbě měli stavitelé k jejímu hrobu takovou úctu, že ho zachovali na původním místě, a proto má dnes v rámci kostela zvláštní pozici. Zdislavin kult v plné síle ožil v období baroka, ale blahořečena byla roku 1907 a svatořečení se dočkala až v roce 1995.

 

Svatá Zdislavo, perlo české šlechty, příkladná správkyně hmotných statků oddaná rodu a rodině, sloužící chudým a nemocným, činící zázraky, přimlouvej se za nás u Boha, abychom tak jako Ty dokázali překročit naše představy o možném a nemožném a nechali se poučit a spolu s lidmi kolem nás vést samotnou Moudrostí!

 

s. Vincenta Vodáková OP

 

Česká kongregace sester dominikánek

Veveří 469/27
602 00 Brno
kongregace@dominikanky.cz
Vytvořeno službou Webnode