Matka AUGUSTINA Františka STUCHLÁ OP

druhá generální představená naší kongregace

 

* 8. 1. 1875 Boleslav u Ratiboře

+ 24. 11. 1953 Opava

 

Matka Augustina pocházela z bodré slezské rolnické rodiny, z věřící rodiny, kde na ni měla velký vliv velmi zbožná babička a ušlechtilý pan učitel. Jako patnáctiletou ji přivedl za vzděláním do Olomouce-Řepčína dominikán P. Angelus Lubojacký. Houževnatě zde studovala na našem soukromém učitelském ústavu a v roce 1894 odmaturovala na státním ústavu v Praze. Téhož roku 29. listopadu přijala roucho našeho řádu. Své pevné odhodlání být cele Boží až do smrti zpečetila svatou profesí 8. září 1896. Potom učila na měšťanské škole ve Vyškově a při tom se připravovala k dalším zkouškám, zvláště z němčiny pro školy měšťanské. K žákyním se chovala s mateřskou láskou, ale i s důsledností pro plnění povinností, a snažila se v nich vybudovat základy křesťanských a občanských ctností, za což jí i po létech projevovaly vděčnost. V roce 1907 byla ustanovena ředitelkou vyškovské školy a v roce 1913 jmenována tam převorkou. Energicky se chopila obou odpovědných úkolů ke spokojenosti a radosti všech.

 

Generální představenou

Roku 1918 byla povolaná za převorku do mateřince, Olomouce-Řepčína, kde zastávala rovněž úřad generální vikářky a v prvním ročníku učitelského ústavu vyučovala přírodopis. Na generální kapitule v roce 1924 byla zvolena generální představenou. V roce 1930 opět a za dalších šest let postulována potřetí. Další kapitula byla pro válečné události o rok odložena, takže Matka Augustina řídila naši kongregaci 19 let.

 

Inovativní, inspirativní, zkrátka IN

Snažila se jí dát pevnou formu podle církevního práva. Pro zabezpečení řeholního dorostu zařídila v mateřinci juvenát. Velkou lásku a starostlivost věnovala novickám. Tolik jí záleželo na tom, aby se z nich staly kvalitní řeholnice podle Srdce Božího. Dbala, aby noviciát byl konán podle církevních předpisů a mladým profeskám umožnila další společnou výchovu a prohlubování duchovního života v odděleném juniorátě. Zajistila jim zvláštní konference a přednášky bratří Kazatelů. Některé sestry dala vzdělat na diplomované ošetřovatelky nemocných. Doporučovala všem domům dominikánské exercicie. Snažila se, aby všechny domy se cítily s mateřincem jako jedna rodina, povzbuzovala je a vedla k tomu častými oběžníky a zvláště svou rázovitou osobností, neboť z ní vyzařovala srdečnost a láska matky k dětem. Při vizitacích se zajímala o sirotky a svou štědrostí si je získávala. V Řepčíně ráda chodila se osvěžit do nižších tříd školy při vyučování a srdečně se zasmála vtipným nápadům malých filozofů. Děti se na „ctihodnou sestru Matinku", jak ji nazývaly, těšily.

 

Srdce vnímavé a citlivé

Měla pro každou sestru srdce vnímavé a citlivé, avšak její ruka byla pevná tam, kde šlo o Boží a církevní zákon, o čest a blaho kongregace. Do základu svých podniků kladla vroucí modlitbu. Když nabyla jistoty, že něco je vůle Boží, ochotně se jí podrobila. Takto třeba propustila sestry k založení kláštera mnišek Kazatelského řádu v naší zemi. Těžké záležitosti svěřovala svatému Josefu, kterého ctila s ryzí úctou. Mnoho se modlila za duše v očistci. O modlitbu prosila i jiné, zvláště novicky. Říkala, že duše horlivé a čisté na Pánu Bohu nejvíce vyprosí.

 

Žena činu

Po devatenáctileté službě generální představené zůstala v mateřinci ještě šest let jako generální vikářka nové generální představené Matky Kazimíry. Potom odjela na odpočinek do Klimkovic, později do Opavy na Rooseweltovu, kde se mohla lépe léčit. Matka Augustina byla ve svém stáří příkladem prosté a poslušné řeholnice. Přijímala vše, co jí poskytovala úcta a láska sester, a snažila se jim splácet modlitbou. Většinu dne strávila v kapli a vroucně se modlila za milovanou, těžce zkoušenou kongregaci; právě v době, kdy většina sester byla vyvezena do internačních klášterů. Jevila zvláštní zájem o sestry internované, rozprášené po různých továrnách.

Když cítila, že se brzy odebere na věčnost, vzpomínala na uplynulý život práce a starostí, řekla: „Při všem, co jsem podnikala, měla jsem vždy jen dobrý úmysl." Tím naplnila odkaz svatého Pavla, který všem křesťanům přikazoval: „Všecko ve jménu Páně čiňte!" (srov. Kol 3,17). Počátkem listopadu 1953 jí začalo vypovídat srdce. Zemřela 24. listopadu 1953. Podle jejího přání byla pochovaná na ústředním hřbitově v Olomouci, kam byla její tělesná schránka převezena z Opavy 27. listopadu a uložena do hrobky vedle její předchůdkyně M. Rajmundy. Na pohřeb se sjelo hodně sester z našich domů i z pohraničních továren, kam byly sestry vyvezeny, jen uvězněné sestry z Hejnic nemohly. Buď s Bohem, Matko drahá, bdi nad milovanou kongregací a vyprošuj jí nové vzkříšení a obnovu v duchu svatého Otce Dominika v trvalém míru a pokoji.

Odpočiňte v pokoji a pamatujte na nás!