Light (and other) art

Exploring art as a living Theology

 
 

"Malba, kresba a další tvorba je relaxační prostředek i způsob, jak se vyrovnat se spoustou situací, které život přináší." s. Marie OP

 
Navštivte její webové stránky
 
 

 

Ora pro nobis

 

Co je v Jablonném zajímavého? Co sem táhne poutníky? Čím svatá Zdislava oslovuje?

Toto je jen několik z otázek, které si kladla s. Marie OP, když připravovala uměleckou intervenci pro místní baziliku na Noc kostelů 2019. Pro dominikány je odpověď asi jasná, zvláště pro ty, kteří nějakou dobu v Jablonném strávili.

 

Já se tam dříve také párkrát ukázala na pouti. Bylo to hezké. Ale co dál? První delší pobyt přišel v prosinci 2018, kdy jsem tam dělala první průzkum pro práci, která byla zároveň mým pilotním projektem doktorského studia teologie a umění na Anglia Ruskin university v Cambridge. Stálých farníků se ukázalo asi 15, bylo po sezóně, nikde nikdo. Strávila jsem ve Zdislavině přítomnosti spoustu času. V tom velkém tichém prostoru baziliky jsem listovala knihami s prosbami o přímluvu (nevím, co by na to řekli při inspekci GDPR) a skoro slyšela hlasy lidí, prosící o obyčejné věci i o zázraky. Nejčastěji to byly prosby za uzdravení, modlitby za děti a vnoučata, žádosti o pomoc při usmíření rodiny i o dar víry pro milované. Lidé Zdislavě svěřovali své radosti i starosti, jako by to byla dobrá rodinná přítelkyně (se známými na vysokých místech). A já si taky říkala, že tahle žena má něco do sebe. Hlavně tu ženskost. A i když to není zrovna v módě, ona pořád frčí.

    S rancem inspirace jsem se vrátila do Anglie, kde jsem pracovala na teologickém a výtvarném obsahu instalace. V té době jsem zrovna řešila otázku, zda je v „liturgických církvích“ (v češtině se tento výraz asi nepoužívá) prostor pro výtvarné intervence v rámci bohoslužby. Nebudu zabíhat do podrobností, ale asi tušíte, že hudba si celou uměleckou část utrhla pro sebe a vizuálním uměním moc prostoru nezbylo. Bylo by třeba počkat na další liturgickou reformu, nebo se poohlédnou po alternativě. Modlitba litanií se ukázala jako zajímavé řešení. Má jak soukromý, meditativní, tak kolektivní charakter. Když po každé invokaci opakujeme „oroduj na nás“, modlíme se jeden za druhého. A právě modlitba byla vlastním cílem celého projektu. Výtvarná forma video projekce na plochu malovaných medailonů na pendativech měla zase za úkol vdechnout jim život. Znázornit Boží přítomnost, nekonečné „teď“, kterého je bazilika plná.

    Zdislava je světice, se kterou se nejméně polovina lidstva může lehce ztotožnit (pánové prominou). Ta ženskost, to je něco tak přitažlivého, životného, že je třeba na to upozornit. Dívka, snoubenka, manželka, matka, opatrovnice, pomocnice… Přestože to pro mnohé nezní jako super výhra, Zdislavě to stačilo k dosažení svatosti, a buďme k sobě upřímní – to je jediný titul, který opravdu stojí za to. Vytvořila jsem tedy vizuální litanie, které se promítaly na stěny baziliky. Doprovázené byly zpěvem zkrácených litanií, ke kterému se mohli příchozí přidat. Pro zajímavost: nazpívaly je dvě ženy, jedna z nich je manželka, druhá řeholnice. Vždy po čtyřech invokacích se změnilo místo projekce, takže se diváci museli otočit po směru promítání. Jelikož se jednalo o modlitbu, chtěla jsem využít i změn postojů. (Někteří lidé zároveň pořizovali fotografie a videa, ale nevím, jestli se dá držení mobilních telefonů nad hlavou počítat jako nové modlitební gesto.)

    Dvojí projekce/modlitby na Noc kostelů se zúčastnilo asi 150 návštěvníků, včetně několika příslušníků Městské policie. Kvůli povaze instalace nebylo možné projekt zopakovat, proto vznikla i doprovodná výstava čtyř velkoplošných tisků z promítané video koláže, která byla vystavená v ambitech kláštera. Fotogalerie

    Na závěr bych chtěla poděkovat bratřím i sestrám z Jablonného, kteří mi poskytli veškeré zázemí i pomoc. Zvláštní dík patří panu Láďovi za technické zajištění.

Light art