Světice pro pandemii

Fr. Ludvík Grundman o Dialogu sv. Kateřiny Sienské a pandemii.

„Covid-19 není dýmějový mor“ … slýcháváme někdy, když se připomíná, že nakažení se koronavirem neznamená automaticky rozsudek smrti pro nemocného.

Středověká morová pandemie byla tou nejhorší, jakou lidstvo zažilo. Zažilo a v mnoha případech nepřežilo. Vypukla v roce 1347, kdy se svatá Kateřina Sienská narodila, a svým průběhem a následky ustavila rámec jejího života a působení. O rok později naplno zasáhla její město, jak líčí očitý svědek:

A nedal se nalézt nikdo, kdo by zakopal mrtvého za peníze nebo kvůli přátelství. Členové domácnosti nosili své mrtvé do příkopu, jak jen mohli, bez kněze, bez bohoslužby. Ani zvony za mrtvé nezněly. Na mnoha místech v Sieně se vykopávaly velké jámy a plnily množstvím mrtvých. A umírali po stovkách ve dne v noci a všichni byli vhazováni do těch jam a zahazováni hlínou. A jakmile se tyto jámy naplnily, vykopávaly se další. A já, Agnolo z Tury, zvaný Tlustý, jsem vlastníma rukama zakopal svých pět dětí. A někteří byli jen tak málo pokryti hlínou, že je psi vytahovali ven a po městě požírali těla. Nebyl nikdo, kdo by plakal pro něčí smrt, pro všechny ty očekávané mrtvé. A tak mnoho lidí umíralo, že všichni věřili, že je to konec světa. A žádný lék či jiná ochrana nebyly k ničemu.

Více si přečtěte na stránkách České dominikánské provincie op.cz

Česká kongregace sester dominikánek

Veveří 469/27
602 00 Brno
kongregace@dominikanky.cz
Vytvořeno službou Webnode