Dominikánské dny umění v Tallinnu

První týden v září se v estonském Tallinnu konaly Dominikánské dny umění (a kultury), na kterých jsem se podílela se dvěma dalšími sestrami z Lotyšska a mnoha bratry ze všech možných koutů Evropy a sem tam i jiných kontinentů. Pět dní jsme strávili společným setkáváním nad uměním z oboru vizuálního, hudebního, dramatického, tanečního a literárního. Na umění jsme hleděli během výstavy, kde byly zastoupeny techniky kresby a malby, instalace, fotografie a videa. O umění jsme diskutovali kolem stolů kulatých i všech jiných tvarů, nad šálkem kávy v blízké kavárně i při procházkách po městě nebo po pláži. Snažili jsme se také pochopit, jak v umění a skrze umění hledat Boha, k čemuž nám dali podněty mluvčí z oborů estetiky, architektury, divadla a všech možných teologických disciplín. O umění jsme mohli také přemýšlet ve chvílích ticha, které jsme strávili v prostorách výstavy v historickém areálu bývalého kláštera dominikánu nebo v zastrčeném rožku kavárny pod některou z fotografií bratra Šimona. A na neposledním místě jsme za dar umění děkovali v modlitbě při společných chválách a mších svatých.

Hlavní dojem, který jsem si z celé akce dovezla, byla radost z krásného společenství bratří a (pár) sester, které spojuje umění v celém svém bohatém spektru. Občas ve společenství panuje přesvědčení, že umělci jsou snílci naprosto nepoužitelní v praktickém životě; prostě že jsou to lidé žijící v jiné realitě. Ono je to částečně pravda. Jenom ta „jiná realita“ nemusí znamenat odtrženost od skutečného života, ale naopak schopnost vidět to, co ta „běžná realita“ zakrývá našim očím, protože nemáme čas, potřebu nebo schopnost nahlédnout do její podstaty. Hledání Boha má totiž mnoho podob a meditace nespočívá pouze v „přežvykování“ textů.

Rozjímat se dá nad hudební linkou, rytmem básně, barevnou kompozicí nebo při sledování mořského příboje. A mnozí z nás nacházejí Boží přítomnost při tvořivém uměleckém aktu, když bereme do ruky štětec, rozehrajeme melodii na strunách kytary, zazpíváme slova žalmu nebo svůj rozhovor s Bohem zatančíme. Každý z nás je totiž jiný, všechny nás ale spaluje ta stejná touha po Bohu, kterou nám při stvoření vložil do srdce. Prostředky k tomu můžou a musí být různé a je třeba je v jejich rozmanitosti objevovat a nabízet sobě i druhým. K tomu jsme totiž povoláni. Máme kázat radost zvěst všemu stvoření. Pro jedny se tak děje slovy, pro jiné pohybem a další můžou najít stezku k Božímu království při pohledu na sochu nebo fotografii. Bratr Gerard Timoner OP ve své přednášce o formách dominikánského kázání zdůraznil, že jsme řád kazatelů, a ne „homilistů“. Existuje tedy mnoho forem kázání a umění je jen jednou z nich. Navíc je v něm stále co objevovat.

Jediným „nedostatkem“ celé akce pro mě byla malá zastoupenost sester a laiků. Možná je to proto, že o sobě ještě moc nevíme. Pokud jsou mezi vámi tací, kteří by chtěli o umění neformálně (ale i formálně) podiskutovat, ráda začnu nějakou konverzační skupinu. Dejte mi vědět na email marie@dominikanka.cz a můžeme něco domluvit.

Záznamy některých přednášek a diskuzí jsou k dispozici na oficiálním YouTube kanálu dominikánského řádu Order of Preachers.

S. Marie Kašparová OP

Česká kongregace sester dominikánek

Veveří 469/27
602 00 Brno
kongregace@dominikanky.cz
Vytvořeno službou Webnode