Návrat z broumovského exilu

Před třiceti lety...

 

5. listopad 2020. Před třiceti lety jsme – my kongregační sestry dominikánky – definitivně opustily svůj téměř čtyřicetiletý exil v benediktinském klášteře v Broumově.

Uplynuly tři desítky let... Co je to vzhledem k věčnosti? Ale z pohledu jednotlivce – je to celý můj dosavadní řeholní život. Na ty tři měsíce (jeden ještě postulátní a dva noviciátní) v Broumově nezapomenu. Říká se, že v paměti zůstane to pěkné a asi je to tak i u mě, ať doluji v paměti, jak hluboko to jde, nemůžu si jiného vzpomenout.

 

Kde a co byl Růžový dvůr, to asi ještě většina sester ví, i těch mladších než jsem já. Ale kde se říkalo „u klapky“ či kde byla „expedice“, to už by asi byl větší oříšek. Zavírám oči a vybavuji si, kde která sestra bydlela a kdy jsem u ní byla v cele poprvé. Většinou až při balení a stěhování... Matka Anastázie, sestry Petra a Markéta, pak nevím, za rohem Angelika, Lubomíra, pak náš čtyřlůžkový postulát a noviciát, kterým se procházelo do pokoje magistry postulantek sestry Miroslavy, za knihovnou matka Jaromíra a úplně u schodiště sestra Viktorie, která pištěla, když uviděla myš. U kuchyně sestra Irenea, u té „klapky“ sestra Dětmara. Někde mezitím ještě nemocnička – Pravoslava, Laura, Vladislava, Rita a Salvatora. V další budově bych ještě možná dala dohromady, kdo byl s kým, ale už ne kde. Myslím, že nás toho 5. 11. odjíždělo skoro čtyřicet (kongregace měla v době mého vstupu 135 sester). Skupina „sester budovatelek“ se ale už do Bojkovic stěhovala v červenci a v září a sestry z nemocničky odjely o pár dnů dřív sanitkou.

Brouzdám se minulým časem a přemýšlím. Před očima střípky událostí a mozaika minut, hodin a dnů. Prvního srpna nastoupila do Broumova poslední budoucí novicka – byla jsem přistěhována já ;-). Asi 8. 8. první sliby sestry Františky. 15. 8. nastoupil do komunity náš kaplan otec Jan Maria Vianey Josef Hub OP. Předtím odjela na dovolenou ošetřovatelka sestra Hyacinta – a v masovém mlýnku hned skončil koneček prstu budoucí sestry Michaely. Příležitost pro můj první ošetřovatelský zákrok v kongregaci. A vzpomínám, že jsme řešily ani tak ne ten prst, jako to, jestli sestry budou jíst sekanou i s krví. Číst celý článek...

 

Zdislava – přímluvkyně snoubenců

Zdislavský rok 2020

Mladičká Zdislava žila intenzivním duchovním životem. Ráda odcházela do samoty křižanovských lesů a tam se modlila. Jistě ji i napadlo, zda ji Pán nevolá k zasvěcenému životu, zda se nemá zcela oddat Kristu. Bůh ji však povolal k manželskému a rodinnému životu. S panem Havlem z Markvartic v sobě nalezli vzájemné zalíbení a zahořela mezi nimi snoubenecká láska. Rozvíjeli vzájemný vztah čistě, protože věděli, že po tělesné stránce se mohou jeden druhému oddat až jako manželé. Dokázali se ovládnout až do svatby a Pán je pak odměnil nevýslovným štěstím manželského objetí.
    Tak svatou Zdislavu vzýváme nejen jako patronku manželů a rodin, ale také jako mocnou přímluvkyni snoubenců. Svatá Zdislava svou přímluvou u Boha pomáhá ujasnit mladým lidem jejich povolání a případně najít toho pravého – tu pravou. Snoubencům zas Zdislavina přímluva pomáhá rozvíjet vzájemnou lásku v čistotě a poznávat jeden druhého a sami sebe tak, jak je zná Bůh, který je stvořil jednoho pro druhého.

fr. Pavel Mayer OP

 

 

OSTATNÍ ČÁSTI LITANIÍ KE SV. ZDISLAVĚ

Novinky ve fotogalerii

ZOBRAZIT CELOU FOTOGALERII

doporučujeme

   

 
 
 
 
 
 
 
 

 

 

 

 

Česká kongregace sester dominikánek

Veveří 469/27
602 00 Brno
kongregace@dominikanky.cz
Vytvořeno službou Webnode