Paní Zdislava obdržela od Boha velikou milost, že se směla narodit a vyrůst v příkladné rodině. O jejím otci panu Přibyslavovi svědčí žďárský kronikář, že „byl světu rytířem, ale v duchu byl mnichem“, a o její matce paní Sibyle dokládá, že byla „věrná manželka a požehnaná navždycky“. Též o paní Zdislavě kronikář píše, že byla „věrnou a milující manželkou“. Spolu s váženým rytířem Havlem založila vzornou rodinu a ve víře vychovávala své čtyři děti.

Při rozhovorech s lidmi můžeme občas slyšet: „S manželem nám to skřípe.“ Děje se to, přestože novomanželé v den svatby zářili a byli opojeni vzájemnou láskou a štěstím. Také můžeme vnímat povzdechnutí rodičů: „Děti chtějí být stále u počítače, mobilu či televize. Jsou sice pokřtěné, ale v období dospívání už s námi odmítají chodit do kostela, do přírody...“

Růst ke zralosti v manželství či v rodičovství je hodně náročný a celoživotní úkol. Tato skutečnost nepřijde sama. Oba musejí usilovat o vzájemnou lásku, pomoc, ochotu stávat se darem – obětí jednoho pro druhého. To platí jak pro manžele žijící v manželství, tak pro rodinu řeholní. I v ní musíme usilovat o vztahy jak na rovině lidské, tak duchovní.

Jitka Krausová v knize Příběhy moudrosti vypráví tento příběh. Jeden mladý novic se zeptal opata v klášteře: „Prosím, ukaž mi, kde začíná duchovní cesta.“ Opat řekl: „Jestli jsi po jídle, tak je tvá cesta jít umýt jídelní misku – svou i bratří…“ Náš život má být protkán modlitbou i skutkem. Má být životem v přátelství s Bohem i s lidmi.

Ve vývěsce kostela Svatého Kříže v Praze mě zaujaly dva návody pro plodný společný život. Po jejich přečtení jsem si uvědomila, že tyto zásady platí jak pro manžele, tak i pro nás – osoby žijící v řeholním společenství. Jeden návod byl nadepsán:

Co dělat proti zevšednění vztahu?

Nejméně jednou denně

buďte spolu, bez toho, abyste něco řešili;

udělejte něco společně, vypijte si spolu šálek kávy, běžte spolu nakoupit nebo udělejte spolu večeři;

udělejte druhému radost;

nejméně jednou týdně

pokuste se spolu prožít celé odpoledne nebo dlouhý večer. Jeďte spolu na výlet nebo si společně zahrajte nějakou hru;

nejméně jednou za měsíc

udělejte si čas a klidnou pohodu, abyste si mohli popovídat o věcech, které vás zlobí, které jsou vám nepříjemné, ale i o tom, co byste si přáli;

nejméně jednou za čtvrt roku

běžte do divadla, na koncert, do restaurace na večeři. Připravte nějaké překvapení;

nejméně jednou za půl roku

neuškodí, když si od sebe trochu odpočinete. Nechte partnera odejít za přáteli či příbuznými, sami udělejte totéž.