Aktuality

Zveme vás...

16.05.2019 12:32
Byla vytvořena k 800. výročí narození paní Zdislavy z Lemberka, nachází se v ambitech kláštera bratří dominikánů v Jablonném v Podještědí, Klášterní 33 a bude veřejnosti přístupná po celý rok. Vernisáž výstavy 9. června 2019 v 11.15 hod. Autorkou většiny kreseb je sestra Česlava Jana Talafantová OP.
 
Výstava o díle naší sestry Česlavy Talafantové OP. Vernisáž 26. června 2019 v 17.00 hod. v Mladé Boleslavi a výstava potrvá do 1. září 2019.
 
...na školní festival Domidom.
21.6.2019 od 15:00 do 21:30. Srdečně zve CSŠ pedagogická a sociální Bojkovice. Videopozvánka
 

Ora Pro Nobis

11.05.2019 12:33
Světelná instalace ke cti Paní Zdislavy v Jablonném v Podještědí
24. 5. 2019 ve 21:30 a 22:30

Videopozvánka k návštěvě světelné instalace s. Marie OP Pavlíny Kašparové a oficiální video z projekce

Ke kořenům

10.05.2019 12:34

8. května 2019 jsme si při společném putování připomněly letošní 130. výročí založení České kongregace sester dominikánek. Společně jsme navštívily budovy bývalého mateřince v Olomouci-Řepčíně, kde 12. září 1889 kongregace vznikla. Celý článek...

100 let ve Střelicích

03.05.2019 12:35

Před sto lety, 1. května 1919, se začíná psát oficiální historie komunity sester dominikánek ve Střelicích u Brna. Při mši svaté jsme poděkovali spolu s řadou střelických farníků za všechny milosti a přijatá dobrodiní. Velmi mile nás překvapil otec biskup Vojtěch Cikrle, který neplánovaně přijel s námi slavit mši svatou, povzbudil nás v promluvě a pak s námi a s farníky ještě poseděl u kávy. Číst dál...

Zahájení poutní sezóny v Jablonném

22.04.2019 12:36
Ve středu 1. května 2019 se zahajuje poutní sezóna v bazilice sv. Zdislavy v Jablonném v Podještědí tradiční Poutí dětí a vernisáží výstavy výtvarné soutěže V srdci Paní Zdislavy.
Bazilika je od 1. 5. celodenně otevřená a volně přístupná poutníkům a návštěvníkům každý den od 9 do 18 hodin.
 

Abram

18.04.2019 12:38
Cyklus Hledám povolání - poslední Abram v tomto školním roce, který bude spojený s nočním putování na Svatou Horu.
Praha 3.-5.5.2019
 

Letní tábor 2019

12.04.2019 12:37
Malé ohlédnutí se za letním táborem 2018 s velkou pozvánkou na ten letošní, 10.-17.8.2019 v Dubu nad Moravou. Přihlásit se můžete u s. Roberty roberta@dominikanka.cz
 

Jarní setkání v Kostelním Vydří

07.04.2019 12:38
Každý rok se scházíme ke společnému bytí, sdílení, slavení, povídání, jídlu či hraní. Pro letošní setkání jsme vybraly Kostelní Vydří, fr. Antonína OP a téma Formace ke vztahům v malých komunitách. 

Překážky na cestě v rozhodování. Jak je překonat?

11.03.2019 12:41
Cyklus Hledám povolání pro děvčata od 18 do 30 let.
29.-31.3.2019, Střelice u Brna

Půst a Velikonoce s Timothym Radcliffem

02.03.2019 12:41

Zveme vás na netradiční cestu nastávající postní a velikonoční dobou. Průvodcem nám bude fr. Timothy Radcliffe OP prostřednictvím svých knih. Proč být křesťan? Jak žít svůj křest a biřmování? Proč chodit do kostela? – Potřebujeme si tyto otázky ještě vůbec klást? Vždyť my to víme, natolik se to stalo součástí našeho života, že nám to připadá zcela samozřejmé. A pomalu nenápadně nám to zevšednělo. Fr. Timothy všechny tyto otázky, všechna tato tajemství vrací do hry, nově je nasvěcuje a ukazuje nám, že budeme-li pravdiví, nikdy nám nemohou zevšednět. Jsou stálým zdrojem úžasu, stále nové, mladé, svěží a vyvádějí nás z našich malých skořápek do obrovského prostoru svobody v Bohu.

Půst není doba zakaboněných tváří a nervních tiků od sebepotlačování. Půst je doba nového rozkvětu naší svobody, nového nadechnutí, setřesení všech hloupých a zbytečných nánosů deformujících naše lidství, doba, jež nás má uvést do pravé křesťanské radosti.

Tak tedy: Vzhůru do Radosti!

Boží plán? Poštou nepřijde...

07.02.2019 12:42
Pojďme ho hledat společně.
Cyklus Hledám povolání pro děvčata od 18 do 30 let.
Bojkovice 25.-27.1.2019.

Setkání YSOP 2019 v Oslu

10.01.2019 12:43

První lednový víkend proběhlo již tradiční setkání YSOP (Young Sisters OP – mladé sestry dominikánky) v klášteře Katarinahjemmet v Oslu. Studijní víkend organizovalo DSE (Domnican sisters Europe). Účastnice pocházely z Norska, České republiky, Francie, Irska, Lotyšska, Maďarska, Německa, Nizozemska a Slovenska.

Na téma setkání - Kontemplace a krása – bylo nahlédnuto z několika úhlů. Profesor Gregory M. Reichberg, filozof z Mezinárodního institutu výzkumu míru v Oslu (Peace Research Institute Oslo - PRIO) a nadšenec pro svatého Tomáše Akvinského, poskytl pohled na krásu podle spisů svatého Tomáše Akvinského - zejména vztah krásy k pravdě a dobrotě a rozlišení mezi transcendentální a estetickou krásou.

Fr. Alain Arnould OP (je sociem Magistra řádu pro severozápadní Evropu a Kanadu) představil „školu San Marco“, tedy Fra Angelico, Fra Bartolomeo, Fra Paolo da Pistoia a sestra Plautilla Nelli OP. Další přednáška se zabývala podstatou křesťanského umění a bratr Alan přesvědčoval k otevřenosti pro vyjadřování současných, zejména výtvarných umělců. Sr. Dana Benedicta Pawlowiczová OP, výtvarnice a členka hostitelské komunity, se zamýšlela nad situací kazatele v dnešním světě a hledala paralely procesu tvoření a kázání.

Společně s těmito přednáškami se sestry těšily z vlídné pohostinnosti místní komunity Katarinahjemmet, obohacujících rozhovorů mezi sebou a příležitosti společně slavit liturgii v norštině a angličtině. YSOP doufá, že na začátku ledna 2020 proběhne další setkání, místo bude oznámeno.

Když jsou ŘEHOLNÍCI SPOLU

06.12.2018 12:44
Pořád se jen modlí?
Pořád se musí postit?
Chodí tam jen z nešťastné lásky?
Jsou to jen nepraktičtí knihomolové?
Jsou tam jen samé staré sestry?
 
Poznejte pravdu, a pravda vás osvobodí :-) srov. Jan 8,32

Zemřela sestra Anežka Marie Škrobánková OP

14.11.2018 12:45
V úterý 13.11.2018 ráno mezi druhou a třetí hodinou si svatá Anežka přišla pro naši sestru Anežku, aby ji doporovodila Domů. 

Svěřujeme sestru Anežku do vašich modliteb. Pohřeb bude v sobotu 17.11. 2018 v 10.30 ve Střelicích u Brna.

Nová předsedkyně KVPŽŘ

12.10.2018 12:45

Ve středu 10. října 2018 na řádném zasedání Konference vyšších představených ženských řeholí v ČR byla novou předsedkyní zvolena Sr. Krista Chládková, generální představená České kongregace sester dominikánek. Vyprošujeme hodně Božích milostí!

<< 1 | 2

130. výročí vzniku České  kongregace sester dominikánek...

 

...je jistě vhodnou příležitostí k tomu, abychom Bohu slavnostně poděkovali za vše, čím mohly sestry dominikánky přispět k šíření Jeho království mezi lidmi.

Jste srdečně zváni nahlédnout do našeho jubilejního roku i celé stotřicetileté historie. Přikládám malou „ochutnávku“. Číst dál...

 

SM. Krista OP L. Chládková 

generální představená č. 9

 

S. M. JAROMÍRA Antonie NĚMCOVÁ OP

 
4. generální představená

 

* 8. 2. 1907 Huštěnovice

+ 7. 8. 1995 Střelice u Brna

 

Sestra Jaromíra pocházela z rodiny obdařené čtyřmi dětmi. Otec však padl hned na začátku 1. světové války, v listopadu 1914. Matce zůstalo těžké břemeno starostí o výchovu dětí a péče o velké hospodářství. Posilovala ji víra v Boha a důvěra v Jeho pomoc. Tyto hodnoty vštěpovala svým příkladným křesťanským životem také svým dětem. Zemřela ve věku 53 let v roce 1932. Nejstarší dcera Františka již byla provdaná a právě u ní našli druhý domov bratři Jan a Josef, kteří studovali na bohoslovecké fakultě. Antonie navštěvovala pět tříd obecné školy v Huštěnovicích, čtyři třídy měšťanské školy v Napajedlích a dva ročníky učitelského ústavu v Olomouci-Řepčíně.

 

Léta studií

V červnu 1924 požádala o přijetí do naší kongregace. Od škol. roku 1924/25 ještě studovala jako privatistka na českém arcibiskupském gymnáziu v Praze-Bubenči, kde maturovala 15. 6. 1927. Obláčku měla 27. 8. 1925, první svatou profes složila 28. 8. 1926 a doživotními sliby se zasvětila Pánu 28. srpna 1929. Po maturitě studovala na přírodovědeckě fakultě Karlovy university v Praze a v roce 1933 získala titul doktorka přírodních věd v oboru matematiky a fyziky. Jako profesorka vyučovala těmto předmětům na měšťanské škole a učitelském ústavě v Řepčíně, a to do konce školního roku 1942.

 

Okupace a teror

Za německé okupace byly roku 1942 naše školy zrušeny a sestra Jaromíra byla pověřena vedením domácí výroby lykocelového zboží pro pražskou firmu Dorka. Po skončení 2. světové války a osvobození vlasti mohlo být opět otevřeno naše gymnázium a sestra Jaromíra zde vyučovala a zároveň byla i ředitelkou, a to do března 1949, kdy komunistický teror zestátnil nebo zrušil všechny církevní školy.

 

Nepůjdeme do civilu ani teď, když jsme jen služkami!

Sestra Jaromíra nějaký čas učila náboženství a potom pracovala v internátě, který u nás zřídily státní úřady. Když se v roce 1950 připravoval odsun sester, Akce Ř, byly sestry přemlouvány, aby šly do civilu, že tak zůstanou doma. Sestra Jaromíra však odpověděla: „Neučinily jsme to, když nám bylo nabízeno, že zůstaneme profesorkami na školách, když půjdeme do civilu, neuděláme to ani teď, když jsme jen služkami!“ S ostatními sestrami tak byla v září převezena do centralizačního kláštera v Bohosudově. Pracovala v bavlnářském závodě v Modlanech, pak ve šroubárně ve Vrchoslaví u Krupky. Při třídění sester podle věku se dostala v září 1951 do Broumova. Bylo jí svěřeno vedení Chrámového družstva, později Chrámové služby - výrobny hostií. Tuto funkci zastávala až do roku 1968. Vynaložila velké úsilí, aby výrobu hostií v mezích možnosti zmechanizovala a sestrám tak ulehčila práci.

 

Naděje na obnovu

V červenci 1968 byla na generální kapitule zvolena generální představenou naší kongregace. Na počátku jejího generalátu se zdálo, že zasvitla naděje na obnovu činnosti kongregace. Mohly být přijímány postulantky a v Broumově byl otevřen i noviciát. Ale již v roce 1971 došlo k opětnému zákazu přijímat dorost, a tím zamezen rozvoj.

 

Prozíravá, pokroková, pevná

Matce Jaromíře velmi leželo na srdci vzdělání sester. Usilovala o to, aby byly odborně připraveny především pro katechezi, ale též pro službu v sociálních ústavech. Snažila se o prohloubení řádové spirituality. S generální radou a generální kapitulou v r. 1969 věnovala velkou péči úpravě pokoncilních Stanov. Podporovala zájem sester o modlitbu celého breviáře v češtině. Cyklostylové vydání českého breviáře obdržely sestry již před adventem 1969. Vyhověla žádosti o. biskupa Štěpána Trochty a uvolnila sestry pro službu církvi na biskupství a v kněžském semináři v Litoměřicích. Snažila se zajistit sestrám, bydlícím ve studeném objektu broumovského kláštera, přijatelný domov, a proto žádala o navrácení některého našeho kláštera. Zamítnuto! Bylo tedy rozhodnuto postavit ve Střelicích u Brna svépomocí družstevní byty. Vše se dělo řádnou cestou, ale před kolaudací byl dům sestrám odebrán... Matka Jaromíra odolávala; navzdory režimu v roce 1970 zřídila ve spolupráci s farním úřadem ve Křtinách malé rekreační středisko pro sestry kongregace. Byla zde možnost vykonat si soukromé duchovní cvičení.

Číst celý článek...

 

Rozhovor se s. Isabelou Rumlovou OP

Studium a budování spravedlivého světa

červenec 2019

 

V listu „Prameny naděje“ si bývalý magistr Řádu Timothy Radcliffe klade otázku, jak může člověk vydržet hledět na tolik utrpení, které nás obklopuje. V návaznosti na to varuje před pokušením našich generací, že se s utrpením prostě smíříme a přestaneme hladovět po obnově světa, že dovolíme, aby naše srdce zkameněla. Autor nás naopak vybízí, abychom se na věci dívali tak, jak skutečně jsou, a viděli i týraný svět, protože v těchto místech Kalvárie je možno potkat Boha a objevit nové slovo naděje. Takto bychom se měli učit soucitu a poznávat, že Bůh je přítomen dokonce uprostřed utrpení a že je to právě to místo, kde můžeme zaslechnout Boha, který nás volá ke svobodě. V ohrožení, v rukou násilníků, ve vězení. Ještě je stále živé povědomí o krutosti totalit posledních několika dekád, které sužovaly i střed Evropy. Stále jsou mezi námi lidé, kteří nejen „vědí“, ale kteří také „zažili“. Lze to všechno přijmout a odpustit? Proměnit v něco nového a dobrého? Naleznout v tom všem utrpení Boha, a dokonce i naději? Je možné si uchovat vizi lepšího spravedlivějšího světa a naději, že je tato vize reálná? Nad tím a mnohým dalším se zamyslíme v rozhovoru se sestrou Isabelou:

 

Křestním jménem se jmenujete Irmgarda, od koho jste toto jméno dostala? V našem prostoru je dost neobvyklé, nesetkala jste někdy kvůli tomu s nějakými poznámkami?

Dostala jsem ho od mé maminky, pocházela totiž z německé rodiny. Nikdy se mi za to ale nikdo nesmál, říkali mi prostě Irma, a tak jsem to měla i všude napsané. Jen v křestním listu jsem měla správnou podobu – Irmgard. Příbuzní mi potom vyprávěli legrační příhodu. Když mě pan farář křtil, tak prý říkal: „Irmgarde, já tě křtím“ a tatínek hned vyskočil: „Ale to je děvče!“.

 

Váš tatínek byl z české rodiny?

Ano. S maminkou seznámili díky tomu, že byl, jako lesní adjunkt, poslán do pohraničí. Ale uměl dobře německy, a tak, když si rodiče chtěli mezi sebou něco říct, řekli si to německy a my jsme tomu nerozuměli.

 

Doma jste tedy mluvili česky?

Ano, mluvili jsme česky. Maminka se to učila postupně, ale vždycky to bylo podle přízvuku poznat. Němčina mi nebyla cizí, ale moc jsem ji neovládala. Něco jsem se naučila vždycky o prázdninách u babičky a dědečka v Chomutově, tehdy v Komotau. Dokonce mě babička poslala se seznamem na nákup, kupovala jsem Blumenkohle, Paradiesäpfel... Nakonec jsem to zvládla a vše přinesla domů. Bylo to krásné dětství.

 

Jak se vám, jako smíšené rodině, žilo za války?

Bylo to strašné období a vystupňovalo se to na samém konci války. Před pololetím němečtí úředníci zjišťovali, kdo půjde na jakou školu studovat. Tatínek k nim nemohl jít, a tak poslal maminku. To byl kámen úrazu. Hned poznali, že je Němka, a hrozně jí vyhubovali, že její děti neumí německy. Zavolali si ji i k výslechu do Pardubic. Byla jako v kleštích. Potom už bylo všechno takové smutné, nerada na to vzpomínám. Němci prostě zoufale potřebovali lidi. Sestra musela okamžitě nastoupit do polního lazaretu jako ošetřovatelka a bratra odvedli do německé armády. Nejdříve musel na výcvik do Prahy. Ještě si pamatuji, jak jsme ho doprovázeli na vlak, mávali mu. Z Prahy nám ještě psával, jednou jsme ho dokonce jeli navštívit, ale byl někde na cvičení, a tak jsme ho nezastihli. Potom ho poslali do Cách a při náletu od Normandie ho na sv. Václava zasáhla střepina do krku a druhý den zemřel. Kamarádi, co stáli vedle něj, byli jen lehce zranění. Dozvěděli jsme se to až za delší čas. Na obálce dopisu byla špatná adresa, a tak chodil měsíc po celé republice. Nakonec to přišlo zpátky a dozvěděli jsme se, že je mrtvý. Hned jsme za něj nechali sloužit mši svatou. To jsme se naplakali, nedá se to vypovědět. Číst celý rozhovor...