Sv. Vincenc Ferrerský

Sv. Vincenc Ferrerský (1350-1419) hořel touhou po spáse duší. Války, hladomor a dvoj- (později troj-) papežství procházející 14. stoletím považoval za znamení konce časů. Všechny své přirozené i nadpřirozené dary dal do služby kázání s cílem přivést všechny včas k Bohu. Od dětství měl dar uzdravovat, Bůh skrze něj působil i jiné zázraky. Vincenc byl známým vzdělancem a kazatelem, stal se dokonce zpovědníkem jednoho z Avignonských vzdoropapežů. Rozkol v Církvi ho však tolik trápil, že na smrt onemocněl. Byl zázračně uzdraven a vyslán hlásat pokání. Bylo mu téměř padesát let, když se stal „bratrem tulákem“ a pěšky, později na oslu, putoval západní Evropou. Vyzýval k obrácení tak účinně, že s ním musely chodit desítky kněží, aby tisíce konvertitů mohly ke svátostem. Kostely byly pro množství Vincencových posluchačů malé, proto kázal zpravidla pod širým nebem. Lidé se obraceli k Bohu, smiřovali se navzájem, budovali útulky pro nemocné. Sv. Vincenc celým svým životem naplňoval, co radil druhým. „Ať děláš co děláš, nemysli na sebe, ale na Boha.“

Česká kongregace sester dominikánek

Veveří 469/27
602 00 Brno
kongregace@dominikanky.cz
Vytvořeno službou Webnode