Společný život

Společenství se rodí z Boží lásky, která je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého. (srov. Řím 5, 5)

Společný život je jedním z důležitých prvků našeho dominikánského života.

Společenství tvoří jednotlivé sestry, které jsou do něho povolány Bohem. Má lidský rozměr vztahů, originálních osobností, talentů, stejně jako chyb a selhání. To vše ale přesahuje Boží láska, která nás do společenství povolala. Společenství má svůj střed ve společné modlitbě (liturgii), která je zdrojem jeho života a hybnou silou naší služby.

Naše společenství roste skrze vzájemné porozumění a vědomí, že každá z nás má své vlastní povolání. Duch svatý dává každé z nás zvláštní dary, které mají být k dispozici všem.

Do plnosti společenství vstupujeme složením slibů poslušnosti, chudoby a čistoty. Slibujeme je Bohu podle našich stanov. Sliby mají hodnotu, jen jsou-li dané v naprosté svobodě.

Vnějším znamením těchto slibů je řádový oděv – habit.

• čistota - dobrovolně přijatá jako zdrženlivost těla pro Boha, pro jeho království;
• chudoba - je duchovní dobro, které člověku pomáhá osvobodit se od touhy hromadit materiální vlastnictví a nebýt na něm závislý; znamená prostý život bez zbytečností a také ochotu zodpovědně a velkoryse se dělit o dobra s těmi, kteří je potřebují;
• poslušnost - Bohu, naší řeholi, stanovám a představeným; neznamená jen přizpůsobit se řadě pravidel, ale dát lásku za lásku, sloužit společenství.

Celé naše povolání provází formace (výchova), která je zaměřena na postupné dosažení zralosti ve všech oblastech (lidské i duchovní). Rosteme a zrajeme jako jednotlivci i jako společenství. V našem společenství má formace několik etap: postulát, noviciát, juniorát a trvalá formace. Formaci zpravidla předchází pastorace (doprovázení) zájemkyň o řeholní život.