Sv. Vincenc Ferrerský

Sv. Vincenc Ferrerský (1350-1419) hořel touhou po spáse duší. Války, hladomor a dvoj- (později troj-) papežství procházející 14. stoletím považoval za znamení konce časů. Všechny své přirozené i nadpřirozené dary dal do služby kázání s cílem přivést všechny včas k Bohu. Od dětství měl dar uzdravovat, Bůh skrze něj působil i jiné zázraky. Vincenc byl známým vzdělancem a kazatelem, stal se dokonce zpovědníkem jednoho z Avignonských vzdoropapežů. Rozkol v Církvi ho však tolik trápil, že na smrt onemocněl. Byl zázračně uzdraven a vyslán hlásat pokání. Bylo mu téměř padesát let, když se stal „bratrem tulákem“ a pěšky, později na oslu, putoval západní Evropou. Vyzýval k obrácení tak účinně, že s ním musely chodit desítky kněží, aby tisíce konvertitů mohly ke svátostem. Kostely byly pro množství Vincencových posluchačů malé, proto kázal zpravidla pod širým nebem. Lidé se obraceli k Bohu, smiřovali se navzájem, budovali útulky pro nemocné. Sv. Vincenc celým svým životem naplňoval, co radil druhým. „Ať děláš co děláš, nemysli na sebe, ale na Boha.“