Sv. Kateřina Sienská

Sv. Kateřina Sienská (1347 – 1380) – učitelka církve, která nikdy nechodila do školy. Neuměla psát, ale dopisy a spisy, které diktovala, jsou teologickým i literárním pokladem. Prostá žena, která nepřehlédnutelně ovlivnila politiku „světskou“ i církevní. Byla mantelatou – dominikánkou žijící zasvěceným životem uprostřed své velké rodiny. S velkou láskou a vydaností se starala o nemocné, i o ty, o které bylo těžké pečovat. Touha po spáse duší ji vedla k lidem, kteří Boha odmítali. Skrze Kateřininu modlitbu působil Pán v jejich životech zázraky. Přivedla ke smíření s Bohem odsouzence na smrt, napomínala hříšníky a měla na ně takový vliv, že se obraceli. Brzy kolem ní vznikla družina lidí, které Kateřina duchovně vedla. Znepřátelená města žádala Kateřinu o vyjednání smíru, na její naléhání se dokonce papež Řehoř XI. vrátil z Avignonu do Říma. Církevní rozkol sv. Kateřinu nesmírně bolel. Přesto službě církvi – živému Kristovu tělu – dala všechny své síly. Snad žádný světec nemiloval církev tak jako ona.