Sv. Albert Veliký

Sv. Albert Veliký (1207 – 1280) byl člověk, který chodil po světě s otevřenýma očima. Napsal neuvěřitelné množství děl z nejrůznějších oblastí lidské činnosti – přírodní vědy, filosofie, teologie, lékařství... Učil na univerzitách ve Francii, Německu a Itálii, kázal v kostelích, putoval zpravidla pěšky. Při všech cestách bedlivě pozoroval přírodu i lidi a vše promýšlel. Jakmile se naskytla příležitost, psal nebo diktoval. Miloval vědu, ale dokázal se jí v některých obdobích i vzdát a starat se o praktické záležitosti, které mu byly svěřeny. Založil a vedl univerzitu v Kolíně, jako provinciál spravoval německou provincii, asi rok působil jako biskup v Řezně. Vždy se však snažil najít za sebe vhodné zástupce, aby se mohl k vědě vrátit. Kdysi prý váhal se vstupem k dominikánům, protože se bál studia filosofie. Byl povzbuzen zjevením Panny Marie, která mu propůjčila svou moudrost. Takto „vyzbrojen“ položil sv. Albert základy nové křesťanské filosofie vycházející z Aristotelova díla. Na tomto základě pak stavěl i nejslavnější žák sv. Alberta, sv. Tomáš Aquinský. Svoji moudrost sv. Albert stále považoval za propůjčenou, a proto zůstal pokojný i tehdy, když ho náhle opustila paměť. Poslední rok života strávil ve své cele, kde se vytrvalou modlitbou připravoval na konečnou pouť ke Studnici Moudrosti.